16 C 88/2022-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 11 155,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 978,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 347,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 536,04 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 536,04 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 27. 5. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 6. 4. 2020. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 6. 2019, žalovaný uhradil celkem 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. [jméno] [příjmení], která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy pod položkou č. 5753. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 25. 1. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 27. 5. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 7 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5 302 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách, ve výši 274 Kč, resp. poslední splátka ve výši 246 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, z čehož soud učinil závěr, že žalovanému, byla částka 7 000 předána. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaný celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradil 600 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 27. 5. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 27. 5. 2019 je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno jako bydlení ubytovna, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je základní. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný pracovní úvazek, a že zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky, pracovní zařazení skladník, zaměstnavatel je označen plným názvem ([právnická osoba]), adresou, identifikačním číslem, je uveden telefonický kontakt. V oddílu„ finanční údaje“ je vyplněno, že čistý příjem žadatele je 13 085, běžné měsíční výdaje jsou uvedeny externí splátky zápůjček s uvedením 4 200, interní splátky PF s vyplněním 0, dále je vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje částkou 4 255. Uvedené údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy„ [číslo]“ a výplatních pásek„ 3, 4/19“. Žalobkyně dále předložila výplatní pásku žalovaného za mzdové období 3.2019, v této je uvedena čistá mzda ve výši 13 392 a dále jsou jako povinné srážky ze mzdy uvedeny 3 exekuce, s tím, že ze mzdy bylo strženo celkem 4 642 Kč, a výplatní pásku žalovaného za mzdové období 4.2009, v níž je uvedena čistá mzda žalovaného ve výši 12 778, srážky ze mzdy v celkové výši 4 232 Kč, a čtyři exekuce, pro které mají být srážky ze mzdy prováděny. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 24. 11. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 10. 11. 2021. 4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačují k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovo