18 C 160/2023-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne 16. 5. 2023, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 469,34 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 20. 1. 2015 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaný byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně ukončila dne 1. 5. 2022 smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 s účinnosti ke dni 21. 11. 2022 postoupena žalobkyni. Pohledávka za žalovaným činila celkem 16 313,41 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 524,34 Kč, poplatků ve výši 2 945 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 098,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 745,20 Kč, úroku ve výši 22,99% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 524,34 Kč od 2. 5. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z dlužné částky ve výši 14 469,34 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným 12. 12. 2022. Žalovanému byla odesílána dne 15. 4. 2023 předžalobní výzva k plnění. 2. V doplnění žaloby ze dne 11. 8. 2023 žalobkyně uvedla, že žalovaný po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění, tj. 1. 5. 2022 čerpal peněžní prostředky ve výši 60 498 Kč k čemuž předložila platební historii žalovaného a poté uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 77 465,30 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. 5. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 20. 1. 2015 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku zesplatnění, tj. 1. 5. 2022 čerpal peněžní prostředky v celkové výši 60 498 Kč a na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 77 465,30 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 16. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2022 odesílaným dne 12. 12. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2023, odeslanou dne 5. 4. 2022, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky [číslo] ve lhůtě do 19. 4. 2023. 6. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 1. 2014, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného, příjmová a výdajová stránka je toliko kusá, když obsahuje pouze žalobkyní neověřené informace, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník/řemeslník na dobu určitou od 17. 10. 2014 do 30. 6. 2015 s výši příjmu 16 000 Kč měsíčně, žalovaný bydlel sám v nájemním/podnájemním bydlení, přičemž jeho výdaje nebyly nikterak vyčísleny. Z toho nelze učinit závěr o řádném zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného, jak tvrdí žalobkyně. 7. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 60 498 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku ve výši 77 465,30 Kč, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. 8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.