18 C 163/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 30 729,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 9992 Kč nejpozději do 30. 11. 2022. Ze strany žalovaného byla uhrazena pouze částka ve výši 1 992 Kč, a to dne 1. 10. 2021. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši hrazen vznikl právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 29. 3. 2023. V doplnění žaloby ze dne 11. 8. 2023 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když zaznamenala poskytnuté informace v žádosti o úvěr ze dne 30. 9. 2021 a poskytnuté informace byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatními páskami. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z úvěrové smlouvy sjednané mezi účastníky [číslo] ze dne 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 15 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč a úrok v pevné výši 1 444 Kč, kdy celá dlužná částka 27 888 Kč (nezahrnující smluvní pokutu) měla být uhrazena dne 30. 11. 2022 formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem je 38 042 Kč. Dále byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 11 984 Kč, z toho 4 000 Kč činí výdaj na bydlení a energie, 4 000 Kč činí výdaj na jídlo, dopravu a osobní náklady a částku 3 984 Kč měsíčně splátky jiných půjček. Dále bylo ze žádosti o úvěr zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let, má dokončené střední vzdělání a nevlastní bankovní účet. Z výpisu úhrad smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 1 992 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně koupila od původního věřitele mj. pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy [číslo] ve výši 33 344,65 Kč nejpozději do 12. 4. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 29. 3. 2023. 5. Žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Dle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 9. 2021 hotově peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dle tvrzení žalobkyně a žalobkyní předloženého výpisu úhrad žalovaný na úvěr uhradil pouze 1 992 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V úvěrové smlouvě jsou zaznamenány pouze osobní údaje žalovaného, jeho příjmová a výdajová stránka zcela absentuje. V žádosti o úvěr ze dne 30. 9. 2021 jsou zaznamenány příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko kusým způsobem a pouze na základě tvrzení žalovaného. 7. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku 1 992 Kč, a proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 008 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 008 Kč za dobu od 13. 4. 2023 do zaplacení, když zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023, předanou k poštovní přepravě dne 29. 3. 2023 vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě do 12. 4. 2023. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.