18 C 167/2023-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 64 038,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 24. 7. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pevné výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč nejpozději do 24. 9. 2022. Ze strany žalovaného byla uhrazena pouze částka ve výši 4 000 Kč, a to dne 25. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši hrazen vznikl právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 29. 3. 2023. V doplnění žaloby ze dne 18. 9. 2023 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když zaznamenala poskytnuté informace v žádosti o úvěr ze dne 23. 7. 2021 a poskytnuté informace byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisem z bankovního účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na 21. 11. 2023, se bez omluvy nedostavil. 4. Z úvěrové smlouvy sjednané mezi účastníky [číslo] ze dne 24. 7. 2021 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 30 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč a úrok v pevné výši 2 888 Kč, kdy celá dlužná částka 55 776 Kč měla být uhrazena formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem je 20 354 Kč. Dále byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 12 000 Kč, z toho 7 000 Kč činí výdaj na bydlení a energie, 5 000 Kč činí výdaj na jídlo, dopravu a osobní náklady. Dále bylo ze žádosti o úvěr zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let a má dokončené střední vzdělání. Z výpisu úhrad smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně koupila od původního věřitele mj. pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy [číslo] ve výši 72 067,83 Kč nejpozději do 12. 4. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 29. 3. 2023. 5. Žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Dle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 7. 2021 hotově peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Podle tvrzení žalobkyně a žalobkyní předloženého výpisu úhrad žalovaný na úvěr uhradil pouze 4 000 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V úvěrové smlouvě jsou zaznamenány pouze osobní údaje žalovaného, jeho příjmová a výdajová stránka zcela absentuje. V žádosti o úvěr ze dne 23. 7. 2021 jsou zaznamenány příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko kusým způsobem a pouze na základě tvrzení žalovaného. 7. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku 4 000 Kč, a proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 000 Kč za dobu od 13. 4. 2023 do zaplacení, když zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023, předanou k poštovní přepravě dne 29. 3. 2023 vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě do 12. 4. 2023. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.