18 C 232/2023-33 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 6. 2023 spolu s doplněním ze dne 18. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 809,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 550 Kč. Pohledávka byla ke dni 16. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2023 obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto dopisu bylo žalované odesláno dne 13. 1. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 1. 6. 2023 odeslanou téhož dne. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 2 550 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 5. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to hotově. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 18 917 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 364 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 17. 5. 2021 se podává, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta a pracuje na dohodu o provedení činnosti jako uklízečka u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 9 955 Kč. Ostatní příjmy žadatelky byly ve výši 4 000 Kč měsíčně. Jako další čistý příjem domácnosti uvedla částku 45 500 Kč. Odhadované výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč měsíčně. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 550 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni a současně jí vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 23 327,95 Kč do 10 dnů od doručení tohoto dopisu (podací lístek ze dne 13. 1. 2023). 9. Výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 19 002,01 Kč, a to do 16. 6. 2023. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně sice tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak soudu nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaný na částku 10 000 Kč již uhradil 2 550 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 7 450 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2023 s termínem splnění do 10 dnů od doručení, tj. 28. 1. 2023, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 29. 1. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 29. 1. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.