21 C 268/2023-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 22 449,90 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na běžný účet. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaný dosud zaplatil částku 2 783 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaným jako úvěrovaný klientem uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách po 488 Kč žalobkyně se pak zavázala poskytnout úvěr nejpozději. (Smlouva o úvěru ze dne [datum]). Úvěr žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti o úvěr ve výši 20 000 Kč. V této žádosti žalovaný uvedl, vedle svých osobních údajů, také že bydlí v nájemním bytě a má hlavní příjem z důchodu ve výši 8 837 Kč (Žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Příjem žalovaného žalobkyně ověřila. (Oznámení ČSSZ, výplatní doklad ze dne [datum]). Před poskytnutím úvěru žalobkyně poskytla žalovanému informace o úvěru. (Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, ceník). Žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů. (Souhlas se zpracováním osobních údajů žalovaného k pojištění o úvěru ze dne [datum]). Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] připsána částka ve výši 20 000 Kč. (výpis z účtu a printscreen). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky písemnými upomínkami. (Výzva k zaplacení ze dne [datum], rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum]). Žalovaný na tento úvěr zaplatil částku 2 783 Kč (Podklady pro soudní řízení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze z hlediska jeho příjmů. Výdaje žalovaného nijak žalobkyně neověřovala. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (20 000 Kč - 2 783 Kč). A současně uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 223 Kč, přičemž tato částka představuje 20,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 898 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.