21 C 281/2023-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 920 852,32 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a o zřízení zástavního práva k pohledávce, podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaný dosud zaplatil částku 286 131,77 Kč (tj. 36 měsíčních splátek po 3870 Kč, celkem 139 320 Kč, v nepravidelných splátkách pak částku celkem 22 880 Kč a na úhradu dluhu byl započten zůstatek ze stavebního spoření ve výši 123 931,77 Kč). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 000 000 Kč za účelem modernizace rodinného domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo], v katastrálním území Dolní Lutyně, zapsaném na listu vlastnictví 592 s tím, že žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami po 3 870 Kč na úvěrový účet a dále se zavázal ukládat měsíční vklady na účet stavebního spoření, a to částku 3 000 Kč. A od přidělení cílové částky do úplného splacení úvěru se klient zavázal splácet 8 500 Kč. Dále účastníci se žalovaný zavázal sjednat ve prospěch banky zástavní právo k pohledávce zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k pohledávce na účtu stavebního spoření č. [bankovní účet] uzavřené mezi účastníky. (Smlouva o překlenovacím úvěr a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce). Tuto smlouvu uzavřeli účastníci na základě žádosti žalovaného, ve které žalovaný sdělil bance své osobní údaje s tím, že uvedl, že má příjmy z podnikání v průměrné měsíční částce 30 333 Kč a současně uvedl, že příjmy partnera žalovaného (manželky) činí 19 000 Kč ze zaměstnání a rodičovského příspěvku ve výši 4 000 Kč měsíčně. (Informace o zpracování osobních údajů – žádost o poskytnutí úvěru k nové smlouvě o stavebním spoření). Žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného tak, že jednak ověřovala jeho příjmy z podnikání žalovaného ve výši 30 481 Kč měsíčně z daňových přiznání; (Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za období 2016, 2017 a 2018); jednak posuzovala příjem manželky žalovaného, který zjistila ve výši 19 078 Kč ze zaměstnání. (Potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti manželky žalovaného). Příjem manželky žalovaného z rodičovského příspěvku ve výši 4 000 Kč, uvedený žalovaným, žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně dále porovnávala výdaje plynoucí z úvěrových závazků žalovaného a posuzovala jeho nezbytné životní výdaje a stanovila životní minimum žalovaného na 16 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že může úvěr žalovanému schválit. (Protokol o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr). Úvěr ve výši 1 000 000 Kč žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum] na účet číslo [bankovní účet], a to na pokyn žalovaného. (Úvěrové konto, pokyn k čerpání úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek překlenovacího úvěru. (Výzva k úhradě dlužných splátek překlenovacího úvěru a dlužných vkladů stavebního spoření ze dne [datum], výzva ke splacení dluhu ze dne [datum]). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na tuto smlouvu se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a ověřila jeho příjmy a příjmy manželky žalovaného. Výdaje žalovaného však žalobkyně nijak neověřovala, vycházela ze stanoveného minima výdajů ve výši 16 000 Kč. Takové posouzení výdajů však soud s ohledem na výši úvěru považoval za nedostatečné ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (1 000 000 Kč - 286 131,77 Kč). A současně uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 323 Kč, přičemž tato částka představuje 46,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 36 835 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. V souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 6 025,94 Kč za 780 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,13 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů)