21 C 440/2022-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 300 Kč se smluvním úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo], podle které žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup materiálu ve výši 5 000 Kč dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku dosud nevrátil. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč, poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, poplatku (náhrada účelně vynaložených nákladů) ve výši 1 550 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným sjednala prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, označenou jako smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, dne [datum]. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč bezhotovostním bankovním převodem a žalovaný se zavázal úvěr splatit v celkové výši 6 250 Kč (výše úvěru 5 000 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru 950 Kč + poplatek za žádost o úvěr ve výši 300 Kč) do 25 dnů od odeslání finančních prostředků. Jako účel úvěru byl uveden nákup materiálu. Žalovaný ke své osobě uvedl, že podniká pod [IČO] a dále uvedl číslo účtu [bankovní účet]. Konkrétní výše zápůjční úrokové sazby nebyla ve smlouvě výslovně uvedena. Pro případ prodlení úvěrovaného účastníci sjednali ve smlouvě nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15 kalendářního dne od počátku prodlení. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně vyplatila částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne [datum] pod variabilním symbolem [číslo] (Zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. (Zjištěno z výpisu z elektronické komunikace žalobkyně se žalovaným). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Zjištěno z upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2021, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Podle § 122 odst. 4 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Podle § 122 odst. 5 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci sjednali prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce podle výše citovaného § 2390 o. z. V daném případě se dle soudu nejedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť ve smlouvě absentovalo výslovné ujednání o úroku, jako pojmové náležitosti smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel jako podnikatel za účelem nákupu materiálu. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení podle § 2048 odst. 1 o. z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému vyplatila zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni již vrátil. Do prodlení se žalovaný dostal uplynutím 25. dne od vyplacení zápůjčky, tj. dne [datum]. Žalovaný je tedy v prodlení od [datum]. Ve smyslu výše citovaného § 122 zákona o spotřebitelském úvěru má však žalobkyně nárok pouze na zákonný úrok z prodlení; účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, poplatky (950 Kč + 300 Kč) a účelně vynaložené náklady ve výši 1 200 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 %, když k [datum] činila výše repo sazby stanovená ČNB 3,75 %. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 11. K poplatku ve výši 1 550 Kč soud dodává, že žalobkyně tento poplatek požadovala jako účelně vynaložené náklady. Nijak však konkrétně netvrdila, ani nedoložila, jaké náklady skutečně žalobkyně vynaložila. Soud proto považoval za účelné náklady pouze do výše 1 200 Kč, tj. ve výši odpovídající § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V rozsahu nad tuto částku (tj. 350 Kč) náklady soud považoval za smluvní pokutu ve smyslu § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 300 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.