24 C 195/2023-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo platit žalobkyni na výživné měsíčně částku 4 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že naposledy bylo ve vztahu k ní přiznáno výživné ve výši 2 600 Kč rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2017, č. j. [číslo jednací]. Po zvýšení výživného žalované na bratra žalobkyně na částku 3 000 Kč rozsudkem ze dne 14.6.2021, č. j. [číslo jednací], se žalobkyně s žalovanou dohodly na výživném ve výši 4 000 Kč měsíčně, které žalovaná hradila do ledna roku 2023. Žalobkyně je studentkou 2. ročníku Ekonomické fakulty VŠB-TUO, má zvýšené náklady spojené s jídlem a léky. Žalobkyni byla zjištěna histaminová intolerance a intolerance na laktózu. Náklady na učební materiály činí 1 700 Kč za semestr, doučování matematiky 800 Kč za měsíc, mobilní tarif 550 Kč měsíčně, léky 200 Kč měsíčně a stravné 4 000 Kč měsíčně. Do školy dojíždí městskou hromadnou dopravou, bydlí společně s bratrem u otce v rodinném domku. Výdaje na elektřinu, plyn, vodu a internet činí 22 800 Kč měsíčně. Otcův příjem činí 35 000 Kč měsíčně. Příjmy žalované žalobkyni známy nejsou, žalovaná žije se svým přítelem v podnájmu v bytě 2+1. 2. Žalovaná navrhla zrušení, popř. snížení naposledy stanoveného výživného. Na svou obranu uvedla, že pracuje jako operátor výroby na ranní a noční směny se základní mzdou ve výši 18 000 Kč měsíčně, přičemž s příplatky dosahuje cca 21 000 Kč měsíčně. Hradí nájemné v družstevním bytě 1+1 ve výši 11 500 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu a plyn ve výši 1 700 Kč měsíčně, telefon 450 Kč měsíčně, náklady na dopravu do práce činí 2 000 Kč měsíčně a výživné na syna 4 000 Kč měsíčně. Byla jí zjištěna anémie krve, léčbu zatím proplácí pojišťovna. 3. Z potvrzení o studiu ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně studuje od 1. 9. 2022 bakalářský program Veřejná ekonomika a správa na ekonomické fakultě VŠB – Technická univerzita Ostrava. Ze mzdových lístků otce žalobkyně bylo zjištěno, že v měsíci listopadu 2022 činila jeho čistá mzda u společnosti [právnická osoba], 37 387 Kč, v měsíci prosinci 2022 činila 35 294 Kč, v měsíci lednu 2023 činila 36 561 Kč a v měsíci únoru 2023 činila 34 340 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalované, společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno že průměrný měsíční čistý příjem za měsíce 10/ 2022 – 3/ 2023 činil 22 288 Kč, a za měsíce 4/ 2023 – 9/ 2023 činil 28 928 Kč měsíčně s tím, že základní mzda žalované činila 18 000 Kč měsíčně a od 3/ 2023 činí 22 000 Kč měsíčně. Z vyjádření žalované bylo zjištěno, že její přítel zemřel, v současné době žije sama v bytě 1+1, byt je družstevní, členkou družstva není. Z vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že otec žalobkyni hradí veškeré náklady, žalovaná nehradí od února 2023 ničeho. Chodí na brigády, ze kterých má v létě, kdy nechodí do školy, příjem i 10 000 Kč měsíčně, v době, kdy chodí do školy je to méně, za měsíc listopad 2023 předpokládá příjem ve výši 3 500 Kč. 4. Účastníci žádné další důkazy nenavrhovali. 5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k závěru, že žalobě co do zvýšení výživného, ani co do snížení výživného či úplného zrušení vyživovací povinnosti žalované vůči žalobkyni nelze vyhovět. Bylo zjištěno, že žalobkyně studuje od 1. 9. 2022 tříleté bakalářské studium na VŠB-TUO. Bydlí se svým otcem a bratrem v rodinném domě. Příjem otce se pohybuje okolo 35 000 Kč měsíčně, dále pobírá výživné na nezletilého ve výši 3 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení se pohybují okolo 20 800 Kč měsíčně (elektřina, plyn, voda). Žalobkyně si v průběhu roku přivydělává na brigádách okolo 3 000 Kč měsíčně, o prázdninách i 10 000 Kč měsíčně. Příjem žalované se od dubna roku 2023 pohybuje okolo 29 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení, výživné na syna a cestovné do práce činí 18 200 Kč měsíčně. Ze zbylé částky žalovaná hradí výživné na žalobkyni ve výši 2 600 Kč měsíčně. Soud po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobkyni, která studuje a není tak schopna sama se živit, vyživovací povinnost rodičů trvá. Ze strany otce je zajišťována jak poskytováním bydlení, tak i zajištěním dalších potřeb. Prokázané majetkové poměry žalované neodůvodňují další zvýšení již stanoveného výživného, neboť po započtení nutných výdajů na bydlení, cestu do práce a výživného zůstává žalované částka, která zajišťuje její nezbytné běžné potřeby (jídlo, ošacení, hygiena). S přihlédnutím k výživnému poskytovanému otcem, zejména v podobě bydlení, výživnému poskytovanému žalovanou a příjmům žalobkyně má soud za to, že potřeby žalované jsou v rámci možnosti přiměřeně pokryty. Za tohoto stavu soud rozhodl tak, že žalovaná je i nadále povinna platit žalobkyni výživné ve výši 2 600 Kč měsíčně, a to k rukám žalobkyně. 9. Účastnící se vůči sobě náhrady nákladů řízení vzdali, a proto soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo.