24 C 406/2022-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.9.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 120 747,23 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 19 597,93 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 118 490,37 Kč od 27.9.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 062,26 Kč od 7.7.2022 do 26.9.2022, zákonný úrok z prodlení z částky 120 747,23 Kč od 27.9.2022 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 17.1.2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 122 372,58 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila částku 4 673 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 22.6.2022. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 22.6.2022. Žalobce ke dni sepsání žaloby eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 120 747,23 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 118 490,37 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), poplatků ve výši 39 Kč, poplatků za pojištění ve výši 817,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč 2. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 17.1.2022 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované za úrok 26,8 % ročně úvěr ve výši 50 000 Kč. Dodatkem ze dne 20.1.2022 se smluvní strany dohodly na úvěrovém rámci ve výši 80 000 Kč a dodatkem ze dne 30.1.2022 na úvěrovém rámci ve výši 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 892 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 4 673 Kč. Výzvou ze dne 22.6.2022, odeslanou dne 23.6.2022, vyzval zástupce žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 14.7.2022, odeslanou 15.7.2022, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 26.9.2022 vyplývá, že žalobce provedl před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 17.1.2022 ověření bonity žalované se zjištěním, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnána, dosahuje příjmu 25 000 Kč, splácí společnostem 9 000 Kč. Z listiny označené jako Úvěrová rizika bylo dále zjištěno, že na straně výdajů žalované je částka 3 860 Kč jako životní minimum dospělých členů domácnosti a dále splátka schváleného úvěru ve výši 2 000 Kč měsíčně. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ze dne 17.1.2022 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Žalobcem předložené potvrzení o prověření bonity klienta neobsahuje žádné podklady, z kterých bylo vycházeno při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, zejména částka na výdaje stanovená ve výši životního minima není podložena skutečnými výdaji žalované na živobytí. 6. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze částečně vyhovět. Žalovaná je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, proto soud stanovil žalované povinnost vydat žalobci nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků, která činí 117 699,58 Kč (122 372,58 Kč – 4 673 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání poskytnuté částky doručená do dispozice žalované) doručením žaloby dne 12.10.2022. Žalovaná byla povinna plnit prvního dne poté, tj. 13.10.2022, kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 14.10.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s § 153 odst. 2 občanského soudního řádu (soud nemůže překročit návrhy účastníků) ve výši 15 % ročně. 9. Ve