24 C 419/2022-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.10.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 71 259 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 71 259 Kč od 24.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobce tvrdil, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 25.10.2019 smlouvu o úvěru ve výši 87 750 Kč (skládající se z půjčené částky 45 000 Kč a souhrnného poplatku 42 750 Kč, podle které měl splácet týdně 1 125 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný zaplatil částku 16 491 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie klienta, a vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků). 2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 25.10.2019 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl žalovaný žalobci splatit i s úrokem a poplatky ve výši 42 750 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 125 Kč. V evidenční kartě klienta ze dne 25.10.2019 je uveden příjem žalovaného - mzda ve výši 29 358 Kč a dále jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 4 670 Kč, životní minimum 2 910 Kč a nebankovní závazky 5 646 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobce coby poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a z dostupných registrů, přičemž žádným způsobem neověřoval skutečné výdaje žalovaného. V souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. soud dovodil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., a proto smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 25.10.2019 vyhodnotil jako neplatnou. 8. Za situace, že smlouva o úvěru byla shledána neplatná jako celek, vzniklo žalobci ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného zůstatek z poskytnuté částky ve výši 17 814 Kč žalobci zaplatit (45 000 Kč – 16 491 Kč), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vrácení poskytnuté částky doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby dne 18.11.2022. Žalovaný byl povinen plnit prvního dne poté, tj. 19.11.2022, (§ 1958 o. z.). Následujícího dne, tedy dnem 20.1.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s § 153 odst. 2 občanského soudního řádu (soud nemůže překročit návrhy účastníků) ve výši 8,25 % ročně 9. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 42 750 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 71 259 Kč od 24.4.2021 do 19.11.2022 a z částky 42 750 Kč od 20.11.2022 do zaplacení, zamítl. 10. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.