26 C 228/2023-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 7. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 695 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 12 936 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení a s 21,05% úrokem z částky 12 936 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 11. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl poskytnut žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla převedena na bankovní účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla v souladu se smlouvou převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve formě 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč, tj. celkem 42 000 Kč, vždy k 20. dni v měsíci počínaje prosincem 2020. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k jeho zesplatnění ke dni 27. 5. 2023. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 12 936 Kč nesplaceného úroku ve výši 321 Kč, z čtyř poplatků po 100 Kč za každou odeslanou upomínku, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, tj. 5 x 499 Kč za prodlení s úhradou celkem pěti splátek a dále smluvní pokuty ve výši 543 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 13 257 Kč za dobu od 28. 5. 2023 do 7. 7. 2023. Žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2020, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2020, potvrzení o provedení transakce ze dne 7. 7. 2023, bonity smlouvy, tabulky umoření, tří čestných prohlášení ze dne 25. 2. 2023, ze dne 25. 3. 2023 a 25. 4. 2023 včetně potvrzení , právnická osoba, a seznamu zásilek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 5. 2023, výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, úvěrových podmínek a posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 20. 12. 2020 včetně dvou výplatních lístků žalovaného, listiny označené jako výše normativních nákladů na bydlení 2020 a životní minimum 2020 a výpisu z běžného účtu žalovaného za říjen 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 11. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroků ve sjednané výši 21,05 % ročně, tj. celkem 42 000 Kč v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje prosincem 2020 a konče březnem 2024. Úvěr měl být poukázán na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v částce 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěrové smlouvy jako jeho provize v částce 2 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru, a to pro případ, že v důsledku prodlení zákazníka se úvěr stane splatným v plném rozsahu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením každé jednotlivé měsíční splátky. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je svobodný, žije v podnájmu, je zaměstnán u , právnická osoba, s příjmem 19 000 Kč, na bydlení vynakládá 3 500 Kč měsíčně, další výdaje činí 3 000 Kč měsíčně, nesplácí žádné úvěry. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 20. 11. 2020 z účtu žalobkyně byla poukázána částka 27 500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , jak rovněž částka 2 500 Kč pod stejným variabilním symbolem na účet pana , jméno FO, . Z listiny označené jako bonita smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje u předmětné úvěrové smlouvy platby splátek úvěru v celkové výši 27 800 Kč. Dopisem ze dne 27. 5. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy č. 8731307a současně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky. Tento dopis byl odeslán dle podacího lístku na adresu žalovaného dne 27. 5. 2023.Žalobkyně zjišťovala výši příjmu žalovaného před uzavřením smlouvy, což je patrné z žalobkyní předložených výplatních lístků žalovaného za září a říjen 2020 (čistá měsíční mzda 17 799 Kč a 18 151 Kč). Žalovaný v úvěrové smlouvě prohlásil, že je svobodný, bydlí v podnájmu, čistá mzda u , právnická osoba, činí 19 000 Kč, náklady na bydlení činí 3 500 Kč měsíčně, další výdaje 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil výpis ze svého běžného účtu za říjen 2020, ze kterého je patrná výše poukázané mzdy. Žalobkyně nahlížela před uzavřením smlouvy do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, u žalovaného žádný záznam nebyl nalezen.6. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.7. V daném případě soud shledal, že žalobkyně sice v dostatečném rozsahu zjišťovala příjmy žalovaného, avšak zcela pominula zjišťování výše obvyklých skutečných výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z kusých a ničím nedoložených tvrzení žalovaného uvedených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a z částek normativních nákladů na bydlení a životního minima, které nijak nesouvisely s konkrétní životní situací žalovaného v době uzavírání úvěrové smlouvy. Tato tvrzení žalovaného o výši výdajů nekorespondují s obsahem předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného. Dle soudu tedy žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 27 500 Kč a uhradil částku 27 800 Kč a nevzniklo mu tak žádné bezdůvodné obohacení.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.10. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost, kterou žalobkyně splnila ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní (požadavek na zaplacení úroků v sazbě překračující omezení daná v ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.