27 C 106/2023-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 47 132,06 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 30. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i poplatek a úroky v celkové výši 21 480 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 9. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 22. 5. 2020. Žalovaný uhradil pouze 15 520 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 30. 9. 2019 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 17 128,56 Kč, na úroku 1 126,91 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 1 1126 kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy 8 159,63 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 547,47 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 997,42 Kč, na smluvní pokutě ve výši 6 334,06 Kč, na úroku vyčísleném od 1. 10. 2019 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 9 088,63 Kč a na zákonném úroku z prodlení vyčísleném od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 6 334,60 Kč. Dále její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 30. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i poplatek a úroky v celkové výši 12 888 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 7. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 22. 5. 2020. Žalovaný uhradil pouze 18 050 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 30. 7. 2019 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 5 591,32 Kč, na úroku 209,63 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 1 1126 kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy 2 592,85 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 491,73 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 952,48 Kč, na úroku vyčísleném od 1. 10. 2019 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 3 132,40 Kč a na zákonném úroku z prodlení vyčísleném od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 2.128,99 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Pohledávky byly ke dni 25. 11. 2020 postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že obě smlouvy uzavřel. Při uzavírání smluv chtěl obchodní zástupce věřitele vidět jen tři výplatní pásky a občanku, další informace, např. pracovní smlouvu či smlouvu o nájmu nebo inkaso, vidět nechtěl. Pokud jsou mu předestřeny jeho platby na předmětné dva úvěry, už si nepamatuje, zda případně uhradil více, a zda poslední platba na oba úvěry byla učiněna 22. 5. 2020. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, předpisu splátek, transakční historie, zákaznické karty, smlouvy o úvěru, předpisu splátek, transakční historie, zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 7. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úroky a poplatek ve výši 21 480 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 9. 2019. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je ženatý, má 1 dítě, ze zaměstnání má příjem 27 557 Kč, bydlení a energie činí 4 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 6 000 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně. Při sepsání karty předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky. Pracovní smlouva ani výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Z transakční historie vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 15 520 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 5. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úroky a poplatek ve výši 12 888 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 7. 2019. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je ženatý, má 1 dítě, ze zaměstnání má příjem 29 589 Kč, bydlení a energie činí 3 400 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 5 600 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně. Při sepsání karty předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky. Pracovní smlouva ani výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Z transakční historie vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 18 050 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 11. 2022 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částku 25 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že obě smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice dle záznamu v kartě zákazníka vyžádala u obou smluv pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného (žalovaný však uváděl, že předkládal pouze výplatní pásky), avšak soudu tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně však hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného u předmětných smluv nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jeho prohlášením v zákaznické kartě, že žádné nemá. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vn