27 C 423/2022-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2022 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 593 798,49 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 8. 1. 2020 Smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet], na základě níž poskytla žalovanému částku 600 000 Kč, a to za účelem úhrady za převod družstevního podílu v družstvu dle čl. 3 odst. 3.2 Smlouvy. Žalovaný se dle čl. 8 odst. 8.1. Smlouvy zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 203,00 Kč, vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci čerpání úvěru. Touto splátkou se dle čl. 8 odst. 8.6. Smlouvy žalovaný zavázal splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané v souladu s čl. 4 odst. 4.1. Smlouvy ve výši 3,99 % ročně, úroky z prodlení a dále poplatky dle čl. 5 Smlouvy, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Banka proto prohlásila ke dni 31. 5. 2021 úvěr za zcela splatný. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni: částku 579 324,69 Kč na jistině, poplatky ve výši 3 836 Kč, smluvní pokuta ve výši 10 637,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 28 860,90 Kč od 10. 12. 2020 do 10. 3. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32 261,10 Kč od 7. 7. 2021 do 10. 3. 2022, úrok 3,99 % ročně z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %. Pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] a.s. a z ní na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 30. 3. 2023 se bez omluvy nedostavil. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti žalovaného, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodl. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, řešení úvěru, výzvy, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu a vyhodnocení žádosti o úvěr. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze Smlouvy o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet] ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že se společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč za účelem úhrady za převod družstevního podílu v družstvu. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok 3,99 % p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 4 203 Kč vždy k 25. dni v měsíci. Z platebního příkazu a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla věřitelem dne 20. 1. 2020 vyplacena na určený účet částka 600 000 Kč. Žalovaný dle výpisu uhradil do 17. 6. 2021 celkem částku 57 937,81 Kč. Věřitel ve vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt uvedl, že žalovaný má příjem 23 000 Kč, měsíční splátky úvěrů 210 Kč, celkové měsíční náklady rodiny 22 685 Kč a volné zdroje ke splácení 7 615 Kč. Jiné listiny k prokázání prověření úvěryschopnosti žalovaného soudu předloženy nebyly. Dopisem ze dne 12. 4. 2021 vyzval věřitel žalovaného k úhradě aktuálně dlužené částky 14 409 Kč nejpozději do 31. 5. 2021, jinak se následujícím dnem stane dluh ve výši 600 647 Kč splatným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 3. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] a.s. jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 3. 2022 mezi [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 8. 1. 2020 její předchůdkyně poskytla žalovanému částku 600 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že předchůdkyně žalovaného řádně prověřila a že si potřebné doklady od žalovaného vyžádala, žalobkyně však nepředložila žádné doklady k příjmům a výdajům žalovaného. Nelze tedy učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti, aniž prokazatelně blížejí zkoumala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spoje