27 C 451/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 660 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 15. 9. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku, na základě níž poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 990 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 670 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a úrok z prodlení ve výši 636,75 Kč. 2. V podání doručeném soudu dne 20. 12. 2022 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že žalovaný na svůj dluh původní věřiteli uhradil celkem částku ve výši 9,99 Kč. Žalobci na svůj dluh do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Po revizi žalovaných částek žalobkyně soudu sděluje, že si tímto dovoluje upravit svůj žalobní návrh, a to co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty. Žalobkyně tímto bere svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 2 820 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 670 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 15 990 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení v usnesení ze dne 18. 1. 2023 zastavil. Ve zbylé části pak soud žalobu projednal. 3. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil. 4. K jednání nařízenému na den 10. 5. 2023 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 5. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, formuláře, obchodních podmínek, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, plné moci, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, tří upomínek, dopisu a předžalobní výzvy včetně podacího archu. 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil převzetí částky. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 30 dnů, tedy do 15. 10. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prověřování úvěryschopnosti žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný dosud uhradil na dluh částku 9.99 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Ze společného prohlášení postupitele a postupníka ze dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla i ve zbylé části podána důvodně jen částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 15. 9. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník). Předchůdce žalobkyně na základě ní poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu do 15. 10. 2019. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh vyšší částku než 9,99 Kč. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, když k tomuto nepředložila žádné důkazy, proto soud nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Protože předmětem řízení zůstala po částečném zpětvzetí žaloby již jen jistina ve výši 15 990 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení, soud v řízení již nadále jen posuzoval, zdali žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v této výši. Soud dospěl k závěru, že aktuální výše bezdůvodného obohacení činí již jen 9 990,01 Kč (10 000 Kč po odečtení již žalovaným zaplacené částky 9,99 Kč), a proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a co do částky 5 999,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 238,94 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 5 999,99 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč žalobu v II. výroku rozsudku zamítnul. Dne 16. 10. 2019, tedy po uplynutí lhůty splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě, což soud bere jako termín, do kdy měl žalovaný vrátit bezdůvodné obohacení, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého dluhu a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení z jistiny částečně kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný 8,5% úrok z prodlení p.a. z prodlení z částky 9 990,01 Kč od 16. 10. 2019 do 5. 4. 2022 (časový interval vymezený samotnou žalobkyní v žalobě) činí částku 397,81 Kč. Jelikož žalovaný ani ke dni 7. 4. 2022, odkdy opět chce žalobkyně úrok z prodlení, dluh neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny i ode dne 7. 4. 2022 až do úplné úhrady dluhu. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za neúspěch žalobkyně zastavení řízení v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne 18. 1. 2023, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaný svým chováním nezavinil, a rovněž zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku. Jelikož úspěch a neúspěch účastníků v řízení je přibližně stejný (úspěch žalobkyně činí 52 % a neúspěch 48 % původně žalovaného nároku), soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.