27 C 68/2023-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2023 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 9. 3. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru Pronto půjčka [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy k 9. dni příslušného měsíce počínaje dnem 9. 4. 2021. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, když od uzavření smlouvy neuhradila na úvěr ničeho, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 8. 2021. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 50 000 Kč, na úroku od 16. 3. 2021 do 20. 8. 2021 celkem 24 422,45 Kč, na nákladech za 2 upomínky 900 Kč (2x 450 Kč) a na smluvní pokutě 25 000 Kč. 2. Žalovaná k věci uvedla, že si skutečně od žalobkyně půjčila částku 50 000 Kč a že na úvěr nic neuhradila, protože přišla o zaměstnání a ani v současné době zaměstnána není. K dotazu soudu uvádí, že při uzavírání smlouvy posílala žalobkyni tři výplatní pásky, nic víc po ní žalobkyně nechtěla. Nevzpomíná si už, jestli žalobkyni ukazovala i pracovní smlouvu, rozhodně však po ní žalobkyně nechtěla předkládat nějaké doklady k výdajům, např. ohledně bydlení, energií či vyživovacích povinností. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, smluvních podmínek, formuláře, lustrací CEE a CCB, dvou výplatních pásek, výzvy včetně podacího archu, výpisu z účtu, splátkového kalendáře a dvou upomínek. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Z písemné smlouvy o úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne 9. 3. 2021 zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč na účet žalované. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem 111,35 % p.a. v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy k 9. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 9. 4. 2021. Nedílnou součástí smluvního vztahu byly i smluvní podmínky. Dle čl VI.1. za porušení Smlouvy ze strany Klienta se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky Úvěru. Nesplní-li Klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej Uvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že Klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté Uvěrujícím, bude Uvěr zesplatněn. V takové m případě je Uvěrující oprávněn požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalované byla vyplacena částka 50 000 Kč a že žalovaná dosud na úvěr neuhradila žádnou částku. Z výpisu z Centrální evidence exekucí a registru NRKI soud zjistil, že v nich žalovaná nebyla vedena. Z výplatní pásky za prosinec 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil za tento měsíc 18 612 Kč. Z výplatní pásky za leden 2021 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil za tento měsíc 20 097 Kč. Z výzvy ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 20. 8. 2021 a vyzvala ji k úhradě celého úvěru spolu s příslušenstvím v celkové výši 76 261,93 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy poslala žalované na její účet částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice předložila 2 výplatní pásky žalované, jiné doklady k příjmům žalované však nedoložila. Žalobkyně nezkoumala, zda vzhledem k tomu, že dluh má být splácen po dobu 30 měsíců, je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou či určitou. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie, žalobkyně nijak nezkoumala vyživovací povinnosti žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a tyto skutečnosti zkoumala nedostatečně, zejm. pak výdajovou stránku žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované žalobkyně nezkoumala její náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, náklady na 3 nezletilé děti bydlící se žalovanou, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adenel