27 C 75/2023-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 904,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 21. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku ze dne 10. 3. 2022, na základě níž poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu s navýšením ve výši 24 420 Kč vrátit do 9. 4. 2022. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 17 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 132,80 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 520 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 008,50 Kč. 2. V podání doručeném soudu dne 18. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že po důkladném posouzení uplatněného nároku bere v prospěch žalovaného žalobu zpět v části kapitalizovaného úroku ve výši 4 520 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 132,80 Kč. Na základě výše uvedeného soudu navrhuje, aby vydal rozsudek následujícího znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 17 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 8. 10. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 008,50 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč a náhradu nákladů řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení v usnesení ze dne 24. 5. 2023 zastavil. Ve zbylé části pak soud žalobu projednal. 3. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil. 4. K jednání nařízenému na den 16. 8. 2023 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 5. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, dvou výpisů z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, plné moci a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu a předžalobní výzvy včetně podacího archu. 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil převzetí částky. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s navýšením 3 450 Kč do 20. 1. 2022. V dodatku ze dne 10. 3. 2022 došlo k navýšení poskytnuté částky na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s navýšením 4 520 Kč do 9. 4. 2022. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prověřování úvěryschopnosti žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný dosud uhradil na dluh částku 2 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Ze společného prohlášení postupitele a postupníka ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla i ve zbylé části podána důvodně jen částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 21. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník) ve znění dodatku smlouvy ze dne 10. 3. 2022. Předchůdce žalobkyně na základě ní poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč navýšenou dodatkem na částku 20 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu do 9. 4. 2022. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh vyšší částku než 2 400 Kč. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, když k tomuto nepředložila žádné důkazy, proto soud nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Protože předmětem řízení zůstala po částečném zpětvzetí žaloby již jen jistina ve výši 17 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení, soud v řízení již nadále jen posuzoval, zdali žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v této výši. Soud dospěl k závěru, že aktuální výše bezdůvodného obohacení činí již jen 17 600 Kč (20 000 Kč po odečtení již žalovaným zaplacené částky 2 400 Kč), a proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a co do částky 72 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobu v II. výroku rozsudku zamítnul. Dne 10. 4. 2022, tedy po uplynutí lhůty splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě, což soud bere jako termín, do kdy měl žalovaný vrátit bezdůvodné obohacení, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého dluhu a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení z jistiny částečně kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný 11,75% úrok z prodlení p.a. z prodlení z částky 17 600 Kč od 10. 4. 2019 do 5. 10. 2022 (časový interval vymezený samotnou žalobkyní v žalobě) činí částku 1 008,50 Kč. Jelikož žalovaný ani ke dni 8. 10. 2022, odkdy opět chce žalobkyně úrok z prodlení, dluh neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny i ode dne 8. 10. 2022 až do úplné úhrady dluhu. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za neúspěch žalobkyně zastavení řízení v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne 24. 5. 2023, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaný svým chováním nezavinil, a rovněž zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 72 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 28 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 44 % Náklady řízení v celkové výši 2 289 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 837 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 44 % z 2 289 Kč činí 1 007,16 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni.