27 C 78/2022-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném výživné zletilého dítěte ve výši 6 000 Kč měsíčně od 2. 2. 2021 nadále. Svou žalobu odůvodnila tím, že její rodiče jsou v současné době v rozvodovém řízení. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s matkou a dvanáctiletým bratrem v rodinném domě. O výživném jejího bratra již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 2. 12. 2021 a přiznáno výživné 4 000 Kč měsíčně. Rodiče žalobkyně spolu nebydlí, žalovaný – otec žalobkyně odešel ze společné domácnosti. Na výživné jí začal přispívat částkou 4 000 Kč až po obdržení usnesení k rozvodovému řízení rodičů od září 2021. Žalobkyně studuje v prezenční formě 1. ročník Slezské univerzity Opava – fakulty veřejných politik v Ostravě – porodní asistence. Má v souvislosti se studiem má zvýšené potřeby a má tyto výdaje: denní stravné na univerzitě cca 1 500 Kč měsíčně, náklady na učební materiály 2 300 Kč za semestr, dopravné cca 3 500 Kč měsíčně, výdaje na stravu cca 2 000 Kč měsíčně, poplatek za telefon a internet cca 500 Kč měsíčně, dioptrické brýle a kontaktní čočky cca 4 000 Kč ročně, příspěvek k sportovním aktivitám 800 Kč měsíčně. Žalovaný je zaměstnaný od r. 2016 v [příjmení] [jméno] s příjmem cca 36 000 Kč měsíčně. Matka pracuje ve Vazební věznici Ostrava v zdravotním středisku jako všeobecná sestra a podílí se na studiu žalobkyně. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je návrhem žalobkyně překvapen. Domluvil se s ní na hrazení výživného 4 000 kč měsíčně od rozchodu s její matkou a toto plní. Žalobkyně studuje v Opavě a mimo své studium pracuje jako zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde její přesný příjem není žalovanému znám. Takto žalobkyně pracuje již minimálně 2 roky. Kromě žalobkyně má žalovaný vyživovací povinnost i k jejímu bratrovi, kde byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2021 schválena dohoda rodičů o výživném 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně jej nepožádala o zvýšení výživného. Žalobkyni samozřejmě dává kromě výživného dárky a přispívá drobnými částkami dle její potřeby. Je zaměstnán od r. 2014 jako dělník u společnosti [právnická osoba] od r. 2014 s čistým průměrným výdělkem 36 000 Kč. Jiný příjem nemá. Má výdaje spojené s bydlením v bytě o velikosti 2+1 ve výši 8 000 Kč za nájem a služby spojené s bydlením, 1 000 Kč za telefon a internet, 3 500 Kč za dopravu, 4 000 Kč na výživné syna a 4 000 Kč na výživné žalobkyně. Synovi nad rámec výživného platí výdaje spojené s jeho fotbalovým kroužkem, a to jednak poplatky, jednak vybavení na fotbal. Částku 4 000 Kč na výživném na žalobkyni považuje žalovaný za dostatečnou. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to potvrzení o příjmech na č.l. 25 – 26 spisu, nemocenské na č.l. 29, přehledu z úřadu práce na č.l. 32, sdělení na čl. 37 a zprávy ČSSZ na čl. 40. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Z potvrzení o příjmech u společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný měl od února do prosince 2021 čistý měsíční příjem 30 382 Kč, 34 276 Kč, 32 106 Kč, 43 330 Kč, 30 392 kč, 30 392 Kč, 31 761 kč, 32 044 Kč, 32 954 Kč, 42 126 Kč, 45 604 Kč a 38 576 Kč. Průměr za rok 2021 činil 35 069,73 Kč. Od ledna do července 2022 měl žalovaný čistý měsíční příjem 57 624 Kč, 40 661 Kč, 49 398 Kč, 45 220 Kč, 49 043 Kč, 44 090 Kč a 62 878 Kč. Průměr za rok 2022 činil 49 844,85 Kč. Ze skutkových tvrzení, jakož i ze zprávy ČSSZ ze dne 27. 7. 2023 soud vzal za zjištěno, že žalovaný poté ukončil zaměstnání a nastoupil na nemocenskou, která trvala od srpna 2022 do listopadu 2022. Žalovaný pobíral v období od 29. 7. 2022 do 1. 12. 2022 nemocenské dávky, a to za poslední 3 dny července 2022 celkem částku 2 589 Kč, v srpnu 2022 celkem částku 28 301 Kč, v září 2022 celkem částku 30 018 Kč, v říjnu 2022 celkem částku 32 085 Kč, v listopadu 2022 celkem částku 31 050 Kč a za 1 den v prosinci 2022 částku 1 035 Kč. Ze skutkových tvrzení žalovaného a z přehledu z Úřadu práce, kontaktní pracoviště Bohumín, ze dne 21. 7. 2023 vzal soud za zjištěno, že žalovaný je od 1. 12. 2022 nezaměstnaný a byl veden na úřadu práce. Za měsíce prosinec 2022 až duben 2023 mu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, a to za měsíc prosinec 2022 částka 15 943 Kč (když za 1 den tohoto měsíce mu ještě byla vyplacena nemocenská dávka ve výši 1 035 Kč, viz výše), za měsíc leden 2023 částka 21 488 Kč, za měsíc únor 2023 částka 20 117 Kč, za měsíc březen 2023 částka 19 569 Kč a za měsíc duben 2023 částka 18 134 Kč. Poté žalovaný již žádné dávky nepobíral, ani nemá žádné jiné příjmy, a žije z úspor. Rozesílal svůj životopis potenciálním zaměstnavatelům a měl i nějaké termíny pohovorů, ale kvůli hospitalizaci a covidu, kterým byl nakažen v nemocnici, tyto nestihl a musí vše rozesílat a zajišťovat znovu. Má domluveny nějaké pohovory v červnu a červenci 2023. Má vzdělání ekonomika podnikání, středoškolské vzdělání. Pracoval jako obchodní manažer a trenér různých nově příchozích zaměstnanců, zaškoloval je. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalobkyně studuje v prezenční formě 1. ročník Slezské univerzity Opava – fakulty veřejných politik v Ostravě – porodní asistence. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalobkyně má tyto výdaje: denní stravné na univerzitě cca 1 500 Kč měsíčně, náklady na učební materiály 2 300 Kč za semestr, dopravné cca 3 500 Kč měsíčně, výdaje na stravu cca 2 000 Kč měsíčně, poplatek za telefon a internet cca 500 Kč měsíčně, dioptrické brýle a kontaktní čočky cca 4 000 Kč ročně, příspěvek k sportovním aktivitám 800 Kč měsíčně. Ze skutkových tvrzení žalovaného vzal soud za zjištěno, že žalovaný má tyto výdaje: výdaje spojené s bydlením v bytě o velikosti 2+1 ve výši 8 000 Kč za nájem a služby spojené s bydlením, 1 000 Kč za telefon a internet, 3 500 Kč za dopravu. Dále hradí 4 000 Kč na výživné syna [jméno] a 4 000 Kč na výživné žalobkyně. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalovaný má k nezl. synovi [jméno] vyživovací povinnost 4 000 Kč měsíčně stanovenou rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2021. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný za období od září 2021 do 29. 8. 2023 uhradil na výživném celkem částku 104 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákona předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 7. Podle § 911 občanského zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Podle § 913 odst. 1 občanského zákona pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v převážné části důvodně. Žalobkyně prokázala, že se v současné době studiem na vysoké škole řádně připravuje na své budoucí povolání, a není schopna se tedy sama zcela živit, pouze přiměřeně studiu a věku měla příjmy z praxe ve škole. Pokud žalovaný tvrdil, že z tohoto má nějaké významnější příjmy, popř. že má příjmy z brigád v restauraci, pak tyto skutečnosti nijak neprokázal. Soud při stanovení výše výživného přihlédl k potřebám oprávněné žalobkyně, která má měsíční výdaje okolo 9 000 Kč, což soud shledal jako důvodné potřeby žalobkyně. Soud rovněž přihlédl při stanovení výše výživného k poměrům žalovaného, který měl v r. 2021 průměrný měsíční příjem cca 35 069 Kč, od ledna 2022 do července 2022 průměrný čistý příjem dokonce cca 49 844 Kč čistého měsíčně, a že i jeho nemocenská dávka za období srpen 2022 až listopad 2022 přesahovala v průměru měsíčně částku 30 000 Kč. Poté došlo ke snížení příjmů žalovaného, kterému skončil pracovní poměr, a byly mu vypláceny dávky podpory v nezaměstnanosti (a zčásti nemocenské dávky), které v období prosinec 2022 až duben 2023 činily průměrně měsíčně 19 257 Kč, a že od května 2023 žalovaný dle svého tvrzení zatím nemá příjmy a žije z úspor, nicméně fakticky stále žalobkyni dobrovolně platí výživné 4 000 Kč měsíčně. Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný má další vyživovací povinnost k nezl. synovi [jméno] stanovenou soudem na částku 4 000 Kč měsíčně. Soud přihlédl i k pomocné tabulce pro stanovení výživného sestavené ministerstvem spravedlnosti, kde pro dítě ve věku 18 a více let je uvedeno rozmezí 19- 25% čistého příjmu rodiče. Rovněž soud přihlédl k poměrům matky žalobkyně, která je rovněž povinna přispívat na výživu dcery, což částečně plní tím, že dcera u ní bydlí a dále tím, že jí matka přispívá na provozní, studijní a odpovídající vyživovací náklady, a že matka žalobkyně platí úvěr na zakoupený dům, kde s ní a se svým bratrem žalobkyně bydlí, půjčku na renovaci střechy, pojištění a spoření na žalobkyni a jejího bratra. 10. Jelikož žalovaný měl v v období od 2. 2. 2021 do dne rozho