27 C 87/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 5. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 51 217,78 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 6. 2008 Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu s limitem 15 000 Kč. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 29 559,19 Kč převedla dne 1. 2. 2022 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 29 559,19 Kč na zvláštní úvěrový účet Banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 6. 6. 2022 zesplatnila ke dni 6. 6. 2022 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 29 559,19 Kč Ani poté žalovaný dluh neuhradil. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 32 749,11 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 29 559,19 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 389,92 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 10. 4. 2019 smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na základě níž poskytla žalovanému částku 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úroky a oplatky ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, proto banka úvěr ke dni 23. 3. 2022 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21. 11. 2022, celkem 22 061,27 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 18 358,59 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 148,55 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 054,13 Kč. Pohledávka byla ke dni 21. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o bankovních produktech a službách, dispozic, všeobecných obchodních podmínek, oznámení o zesplatnění, úrokového lístku, sazebníku, výpisu z úvěrového účtu, Smlouvy o úvěru, Produktových podmínek, Výpisu z úvěrového účtu, Výpisu z účtu žalovaného, Oznámení o zesplatnění úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, vyjádření na čl. 22-23 spisu, vysvětlení na čl. 24, formuláře na čl. 25, platební historie na čl. 27-28. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 6. 2008 Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu s limitem 15 000 Kč. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Dle dispozic ze dne 1.11. 2017 došlo k navýšení limitu na 15 000 Kč a úroky činí 21,99 % p.a. Z výpisu z účtu soud zjistil, že ke dni 6. 6. 2022 činil dluh na úvěrovém účtu částku 29 559,19 Kč. Dopisem ze dne 8. 6. 2022 má soud za prokázáno, že tímto dopisem banka úvěr zesplatila ke dni 6. 6. 2022, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 31 359,19 Kč (jistina 29 559,19 Kč a dále kapitalizované úroky) do 20. 6. 2022. Ze smlouvy o úvěru – Expres půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 4. 2019 mezi bankou [právnická osoba] a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu se smluvenými úroky 14,5 % v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 500,99 Kč vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 5. 2019. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že na účet žalovaného byla bankou dne 10. 4. 2019 zaslána částka 24 000 Kč. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 má soud za prokázáno, že tímto dopisem banka úvěr zesplatila ke dni 23. 3. 2022, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 21 055,72 Kč do 8. 4. 2022. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná uhradila ke dni rozhodnutí soudu na tento úvěr celkem částku 17 144,89 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena s účinností ke dni 21. 11. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o běžném účtu a k ní uzavřené smlouvě o tzv. kontokorentním úvěru Flexikredit umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do limitu 15 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané prostředky se smluvním úrokem ve splátkách sjednaných ve smlouvě a nepřekročit povolený limit. Jelikož tato úvěrová smlouva byla uzavřena již v r. 2008 a tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., banka ještě nebyla povinna zkoumat úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti porušil a překročil povolený limit, proto bance vzniklo v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami právo úvěr zesplatnit, což učinila dopisem ze dne 8.6. 2022 s účinky k 6. 6. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky 31 359,19 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení, vzniklo žalobkyni i právo na zaplacení smluvního i zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. soud přiznal smluvní úrok od 7.6.2022 jen ve výši zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši 11,75 %, a co do rozdílu mezi požadovaným smluvním úrokem a přiznaným úrokem, tedy co do 10,24% úroku ročně z částky 29 559,19 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, žalobu v II. výroku rozsudku zamítnul. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí do 23. 11. 2022 částku 1 389,92 Kč. Jelikož žalovaný ani k tomuto dni dluh neuhradil, přiznal soud smluvní úrok od 7. 6. 2022 a zákonný úrok z prodlení z dlužené částky od 24. 11. 2022 do zaplacení dluhu. 7. Žalobkyně dále prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2019 poskytla žalovanému částku 24 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že tuto smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně nepředložila žádné doklady od žalovaného prokazující jeho příjmy a výdaje. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně si nevyžádala pracovní smlouvu ani výplatní pásky, popř. jiné doklady k prokázání příjmů žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezk