108 C 40/2024-48 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 748,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 23. 8. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V žádosti o poskytnutí úvěru uvedl žalovaný příjmy ve výši 15 162 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Výši příjmů ověřil pracovník žalobkyně na základě příchozích transakcí na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a to částkou 7 662 Kč. Zjistila dále, že žalovaný splácí kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a revolvingový úvěr s limitem 7 000 Kč. Dále žalovaného prověřila ve veřejných registrech a informací z , Anonymizováno, . Po zhodnocení dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a poskytla úvěr. Jistina úvěru ve výši 15 000 Kč byla žalobkyní poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalovaný řádně neplnil své smluvní povinnosti a poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Na úhradu svého závazku ze smlouvy o úvěru zaplatil pouze 3 430 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně po předchozím marném upozornění žalovaného prohlásila úvěr za splatný ke dni 4. 5. 2023. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 13 709 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 383,70 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 496,70 Kč a poplatky ve výši 2 159 Kč.2. Dne 23. 8. 2022 uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně a to formou splátek po 800 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o úvěru. Žalobkyně měla k dispozici údaje o pohybech na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně. V období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 se stav účtu žalovaného na počátku i konci měsíčního období nacházel v debetním zůstatku. Žalovaný vždy vyčerpal částku vyšší, než jaká mu v průběhu měsíčního období na účet dorazila. Na účet byla pravidelně poukazována mzda v těchto třech měsících ve výši 14 252 Kč, 18 268 Kč a 17 853 Kč. Výše základních životních výdajů žalovaného, např. na bydlení, dopravu do zaměstnání apod. není z výpisu z účtu žalovaného patrna. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z výpisů z účtu žalovaného za dobu od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022. Dne 3. 1. 2024 je datována předžalobní výzva žalobkyně adresovaná žalovanému, v níž jej vyzvala k zaplacení dlužné částky plynoucí z uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 18 628,22 Kč, jak má soud z obsahu předžalobní výzvy za prokázáno.3. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a z provedených důkazů vyplývající způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Zejména v otázce výdajové nemá soud za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči, neboť kromě zjištění úvěrového zatížení žalovaného neměla žalobkyně žádné relevantní informace o individuálních výdajových poměrech žalovaného. Pro výpočet výdajů použila svůj vlastní interní model, který neodráží individuální situaci klienta. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto důkazním nedostatku. Takového poučení se dostane pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. S ohledem na výše uvedené soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný však již plnil částku 3 430 Kč, kterou je nutno odečíst od poskytnuté částky 15 000 Kč. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 11 570 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, a to od 23. 1. 2024, neboť k tomuto datu byl žalovaný v důsledku výzvy žalobkyně v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Co do částky 7 178,17 Kč s příslušenstvím, která představuje nároky žalobkyně založené neplatnou smlouvou, byla žaloba zamítnuta.4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 62 %, náhradu nákladů účelně vynaložených v řízení v rozsahu 24 %. Žalobkyně celkem vynaložila na uplatnění svého práva náklady ve výši 85 662,80 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a hotovými výdaji žalobkyně ve výši 300 Kč, celkem 1 100 Kč. Z této částky náleží žalobkyni 24 %, tj. 264 Kč.