109 C 367/2023-73 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 36 631,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 953,92 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 9. 12. 2020. Žalovanému bylo poskytnuto 179 100 Kč na zakoupení vozidla. Žalovaný se zavázal hradit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Žalovaný však řádně nehradil, kdy nezaplatil 4 339 Kč, které byly splatné 9. 8. 2022, 9. 9. 2022, 9. 10. 2022, 9. 11. 2022, 9. 12. 2022. Ve smlouvě o úvěru si účastníci dohodli smlouvu o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování. Účastníci se dohodli, že zajištění se sjednává na dobu trvání pohledávky s tím, že dojde-li ke zesplatnění pohledávky ze smlouvy vyplývající, je žalovaný povinen vydat žalobkyni předmět financování. Dne 18. 11. 2022 došlo k zabavení předmětu financování, automobil byl odprodán dne 20. 3. 2023 za částku 117 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny ve výši 26 136,92 Kč, smluvní pokuty 4 678 Kč, nákladů na odprodej vozidla 5 808 Kč a dopojištění 9 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu, tato činí 0,1 % denně z částky 96 311,49 Kč od 26. 1. 2023 do 31. 3. 2023 a z částky 6 136,92 Kč od 1. 4. 2023 ke dni podání žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 17. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a společnost , právnická osoba, uzavřely výše uvedenou smlouvu dle ustanovení § 2483 o. z., kdy se společnost , právnická osoba, zavázala dlouhodobě pro žalobkyni vyvíjet činnost směřující k poskytování úvěrových produktů.4. Z úvěrové smlouvy číslo , Anonymizováno, ze dne 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalovanému bylo poskytnuto 179 100 Kč na zakoupení vozidla v pořizovací ceně 199 000 Kč. Přímá platba činila 19 900 Kč. Účastníci si dohodli 48 měsíčních splátek po 4 339 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako kvalifikovaný dělník s měsíčním příjmem domácnosti 70 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, je svobodný, jeho čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 1 000 Kč.5. Z faktur vystavených žalobkyní soud zjistil, že je žalovanému vždy účtováno 91 Kč s datem splatnosti 18. 11. 2022, 18. 12. 2022, 18. 1. 2023, 18. 2. 2023, 18. 3. 2023. 1. 4. 2023 je vystavena faktura na částku mínus 82 Kč. Z těchto faktor však nelze učinit závěr, co bylo předmětem plnění, když důvod plateb ve fakturách není uveden.6. Z tabulky umoření k číslu smlouvy , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný celkově uhradil z titulu smlouvy 104 136 Kč.7. Z kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně jako prodávající a , jméno FO, jako kupující, uzavřeli kupní smlouvu, jejíž předmětem bylo vozidlo , Anonymizováno, , VIN kód, . Kupní cena byla stanovena na částku 117 000 Kč.8. Z přehledu plateb pro smlouvu číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že v kolonce uhrazená částka je uvedeno, že žalovaný měl uhradit 320 780. K tomuto důkazu pak žalobkyně doplnila tvrzení, že žalovaný měl fakticky uhradit 203 180 Kč, jelikož částka 117 000 Kč za odprodej vozidla je uvedena chybně duplicitně.9. Danou věc jsou posoudil dle ustanovení § 2390 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto tvrzení prokazovala smlouvu uzavřenou dne 9. 12. 2020. Jedná se však o spotřebitelský vztah a žalobkyně je povinna tvrdit a prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla poučena u jednání dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., když žaloba neobsahuje žádná tvrzení ohledně prověřování solventnosti, neobsahuje žádné návrhy na dokazování v tomto směru. Žalobkyně požádala o lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Tato lhůta jí nebyla poskytnuta. Žalobkyně je úvěrovou společností, svých práv z úvěrových smluv se opakovaně v soudních řízení domáhá, více než 10 let jí povinnost zkoumat úvěruschopnost klienta před uzavřením smlouvy o úvěru ukládá zákon č. 257/2016 Sb., v předchozím pak zákon č. 145/2010 Sb., nejedná se tak o žádné novum. Soud proto lhůtu neposkytl. Proti usnesení o neposkytnutí lhůty není přípustný opravný prostředek. Žalobkyně u jednání tvrzení nedoplnila, důkazy nenavrhla. Smlouva o úvěru pro neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud by žalovaného zavázal k vydání částky, která mu byla poskytnuta. Bylo však prokázáno, že žalovaný převzal částku 179 100 Kč. Z provedeného dalšího dokazování vyplývá, že žalobkyni se dostala částka vyšší, než která byla žalovanému poskytnuta. Bylo prokázáno kupní smlouvou, že vozidlo, které bylo zakoupeno za finanční prostředky z úvěrové smlouvy, bylo žalobkyní prodáno za částku 117 000 Kč. Žalovanému by tak zbývalo k úhradě 62 100 Kč. V řízení nebylo zcela jistě prokázáno, kolik žalovaný z titulu úvěrové smlouvy uhradil, když z tabulky umoření k výše uvedené smlouvě vyplývá, že žalovaný uhradil 104 136 Kč. Z přehledu plateb ke smlouvě je pak prokázáno, že žalovaný uhradil 320 780 Kč. K této však žalobkyně tvrdí, že omylem je částka 117 000 Kč za prodej vozidla uvedena dvakrát a že žalovaný fakticky uhradil 203 180 Kč. I když z této tvrzené částky 203 780 Kč odečteme částku za prodej vozidla 117 000 Kč, ve výsledku žalovaný měl uhradit 86 780 Kč. Jedná se i v případě tohoto nepříznivějšího odečtu pro žalovaného o částku vyšší, než která by zbývala k úhradě. Jak je již shora uvedeno, žalovaný tak uhradil v součtu částku vyšší, než která mu byla dána k dispozici, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.