115 C 51/2024-113 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném úhrady částky 17 296,03 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 059,91 Kč za dobu od 16. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 059,91 Kč za dobu od 16. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 5. 8. 2016 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 843 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 28. 12. 2022. Žalobkyně uvedla, že nárokuje jistinu úvěru ve výši 14 059,91 Kč, úrok ve výši 1 581,60 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 654,52 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 33 500 Kč, který byl ověřen z výpisů z bankovního účtu žalovaného u žalobkyně, dále lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků a pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně včetně využití statistických údajů. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další závazky, které splácel měsíční splátkou ve výši 8 949 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně vzala svou žalobu zpět co do částky 3 892,63 Kč včetně příslušenství z této částky, když žalovaný po podání žaloby uhradil dne 15. 1. 2024 částku 892,63 Kč a dne 15. 2. 2024 částku 3 000 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému před zahájením jednání ve věci soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného (výrok I.).4. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2024. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 11. 3. 2024 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.5. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.6. Ze smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 5. 8. 2016 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 843 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Dále bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce anebo se splácením více než dvou splátek úvěru, je žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr.7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 5. 8. 2016 zaslala na tento účet částku 41 000 Kč, transakce je označena „řádně čerpaný , Anonymizováno, “.8. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr ze Smlouvy částku 66 897 Kč.9. Z dopisu ze dne 26. 11. 2022 označeného jako „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné splátky ze Smlouvy.10. Z dopisu ze dne 28. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo ke dni 28. 12. 2022 k zesplatnění úvěru ze Smlouvy a vyzvala ho k zaplacení celé dlužné částky.11. Z dopisu ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení.12. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení a rozhodnutí této věci.13. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 843 Kč, tuto svou povinnost však porušil, dostal se do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně využila svého práva a požádala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Dosud žalovaný zaplatil na úvěr ze Smlouvy částku 66 897 Kč před podáním žaloby a částku 3 892,62 Kč po podání žaloby.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.17. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně ani k výzvě soudu neoznačila žádné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, nebyla tak prokázána majetková situace