130 C 39/2024-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 074,67 s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s celkovým limitem , částka, . Předtím žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Úrok byl sjednán ve výši 12 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úvěr byl čerpán průběžně. Žalovaný porušil splátkový kalendář, žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalobkyně nevyčíslila, kolik žalovaný od , datum, z úvěrového účtu vyčerpal, odkázala na výpisy z kartového účtu až do zesplatnění. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině , částka, , na úroku , částka, , na úroku z prodlení , částka, a na poplatcích , částka, . Po zesplatnění žalovaný uhradil pouze , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K prvnímu jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, a žalovanému byl poskytnut úvěrový limit na kartovém účtu č. , č. účtu, ve výši , částka, . Úrok byl stanoven pevnou částkou ve výši , částka, za každých celých , částka, vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Úvěr měl být splácen formou inkasa z inkasního účtu v termínech a částkách dle uvážení žalovaného, avšak pouze do výše nezbytné k uhrazení pohledávek z úvěru. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit.4. Z poslední výzvy k úhradě a výpovědi smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že na jeho kartovém účtu je ke dni , datum, dluh po splatnosti ve výši , částka, a v případě neuhrazení dluhu do , datum, má přípis považovat za výpověď smlouvy o úvěru.5. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila, celková dlužná částka přitom činila , částka, .6. Z výpisu z kartového účtu za dobu od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek ke dni , datum, činil , částka, .7. Z listiny označené Aktuální stav úvěru soud zjistil, že ke dni , datum, činily úroky , částka, .8. Ze seznamu splátek úvěru po zesplatnění soud zjistil, že v době od , datum, do , datum, žalovaný uhradil na dluh celkem , částka, .9. Ze seznamu splátek úvěru od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem , částka, .10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru ve výši , částka, .11. Z obchodních podmínek a ceníku pro kreditní kartu soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu.12. Výpisy z kartového účtu až do zesplatnění, na něž žalobkyně odkazovala namísto vyčíslení, kolik žalovaný z kartového účtu celkem vyčerpal peněz, žalobkyně soudu nepředložila.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobu je na místě zamítnout. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, , z něhož žalovaný mohl čerpat peníze ze svého kartového účtu vedeného žalobkyní. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žádné důkazy k tomuto tvrzení však nenavrhla. Stejně tak žalobkyně netvrdila, kolik žalovaný za dobu trvání úvěru vyčerpal peněz, a listiny, na které v tomto směru odkázala, soudu nepředložila. Soud byl připraven žalobkyni u jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinna doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy jednak ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného, jednak ve vztahu k výši čerpané částky pro účely posouzení vzniku a výše bezdůvodného obohacení v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet řádně neprověřila, a smlouva o úvěru je tak neplatná. Soud proto vycházel ze zjištěného skutkového stavu a smlouvu uzavřenou dne , datum, posoudil jako neplatnou dle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně netvrdila a soud z předložených důkazů nezjistil, v jaké výši žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněz, nemohl nárok posoudit ani podle pravidel bezdůvodného obohacení. Žaloba tedy byla zamítnuta, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklad nevznikly.