CS · EN DE FR brzy

15 C 44/2024-27 — Okresní soud v Karviné

ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2024:15.C.44.2024.1
Datum: 2024-06-04
Předmět: 546 251 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 271b z. č. 262/2006 Sb.", "§ 271u z. č. 262/2006 Sb.", "§ 269 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 62 z. č. 373/2011 Sb."]
["nemoc z povolání""povinnosti zaměstnavatelů""náhrada za ztrátu na výdělku""pracovní úraz"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 546 251 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 271b (262/2006 Sb.), § 271u (262/2006 Sb.), § 269 (262/2006 Sb.), § 62 (373/2011 Sb.).
1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 3. 2023 do 29. 2. 2024 ve výši 546 251 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pracoval u žalované naposled jako , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán dne 23. 2. 2021 z důvodů nemoci z povolání – iritační dermatitidy nohou, od té doby byla žalobci vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dne 10. 2. 2023 byla žalobci nemoc z povolání oduznána z důvodu regrese kožního nálezu a žalovaná přestala žalobci náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet. Žalobce nadále není schopen výkonu dosavadní práce horníka zámečníka, protože pokud by se žalobce vrátil na původní práci , Anonymizováno, , velmi pravděpodobně by se nemoc z povolání opět projevila. Žalobci proto nadále náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobci byla nemoc z povolání oduznána a navíc se v současné době u žalované pro práci , Anonymizováno, používají i jiné typy obuvi, než je typ obuvi, který u žalobce vedl k nemoci z povolání. V případě žalobce došlo k ústupu nemoci a plnému zotavení, náhrada za ztrátu výdělku mu nenáleží.3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované jako , Anonymizováno, a dne 22. 2. 2017 u něj byla zjištěna nemoc z povolání, iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi. Tato skutečnost vedla k rozvázání pracovního poměru mezi účastníky a žalobci byla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, v žalovaném období žalobce pracoval jako dělník (nesporná tvrzení účastníků). Dne 10. 2. 2023 byl vydán , podezřelý výraz, , oddělením pracovního lékařství, posudek o novém zjištění ve věci nemoci z povolání, podle kterého žalobce již netrpí nemocí z povolání – iritační dermatitidou nohou po pracovní obuvi (posudek ze dne 10. 2. 2023). Tento lékařský posudek byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu , Anonymizováno, ze dne , datum, . Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání, který vypracoval znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a z následného výslechu tohoto znalce soud zjistil, že pokud se u zaměstnance po dobu alespoň jednoho roku prokazatelně neprojevují klinické známky manifestace nemoci (dermatitis irritativa – iritační dermatitida,) pak tuto nemoc nadále nelze uznat jako nemoc z povolání, což stanoví vyhláška č. 104/2012 Sb. U většiny kožních onemocnění (včetně nemoci, kterou trpěl žalobce) zjištění a uznání nemoci z povolání vyřazuje pacienta doživotně z možnosti vykonávat určitou práci, na čemž nic nemění ani skutečnost, že po ukončení pracovní expozice (po vyřazení zaměstnance z práce, která u něj kožní nemoc z povolání způsobila) klinické projevy předmětného kožního onemocnění uznaného za nemoc z povolání zpravidla vymizí. Onemocnění se u příslušného zaměstnance může znovu objevit v případě, že bude znovu vystaven vlivům, které v minulosti vznik a rozvoj nemoci z povolání způsobily. Vyhláška č. 104/2012 Sb. stanoví, že uznaná kožní nemoc z povolání u pacienta netrvá, pokud se klinické projevy této nemoci neobjevily po dobu nejméně jednoho roku, smyslem vydávání posudků, kterými se nemoci z povolání oduznávají, je možnost uznat u zaměstnance v budoucnu opět stejnou nemoc z povolání v případě, že bude eventuálně na nějakém jiném pracovišti při výkonu jiné práce nesprávně zařazen a projevy předmětné nemoci se u něj znovu objeví. Nelze říci, že pokud by žalobce byl zařazen na původní práci, pak by najisto onemocněl opět nemocí z povolání, protože takový zaměstnanec se na původní práci z lékařského hlediska zařazovat nesmí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.5. Podle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.6. Podle ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.7. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má význam tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 271u zákoníku práce, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nové poměry poškozeného.8. Podstatnou změnu v poměrech poškozeného představuje ve smyslu § 271u odst. 1 zákoníku práce také zlepšení zdravotního stavu zaměstnance s přihlédnutím k nemoci z povolání v tom smyslu, že se zdravotní stav zaměstnance zlepší, případně se zjistí, že zaměstnanec již nemocí z povolání netrpí. Za této situace je zřejmé, že se poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, změnily, neboť důvod, pro který mu byla náhrada za ztrátu na výdělku vyplácena (nemoc z povolání), odpadl. Za těchto změněných poměrů (neexistence nemoci z povolání) dojde k zániku povinnosti zaměstnavatele hradit poškozenému zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při nemoci z povolání.9. Podle přílohy k vyhlášce č. 104/2012 Sb. o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), kapitola IV, písm.) - nemoci z povolání kožní, nemoci kůže způsobené fyzikálními, chemickými nebo biologickými faktory (dermatitis irritativa) – nejsou-li po dobu alespoň jednoho roku prokazatelně přítomny klinické známky manifestace nemoci, nelze nemoc nadále uznat za nemoc z povolání.10. K této situaci došlo u žalobce, u kterého bylo zjištěno vymizení klinických známek manifestace iritační dermatitidy, a proto byla lékařským posudkem ze dne 10. 2. 2023, který byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu , Anonymizováno, oduznána nemoc z povolání - iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi. Znalec z oboru zdravotnictví - nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil správnost tohoto postupu. Na věci nic nemění závěr znalce, že je vyloučeno, aby žalobce do budoucna pracoval znovu za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, kterou byl dříve postižen, protože z lékařského hlediska by zařazení takového zaměstnance na uvedenou práci bylo posudkovým pochybením.11. Z výše uvedeného je zřejmé, že od 10. 2. 2023 již žalobce nemocí z povolání netrpí, jeho zdravotní stav se v tomto směru zlepšil. Tato skutečnost představuje podstatnou změnu poměrů v osobě žalobce, která má za následek zánik nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při nemoci z povolání; soud proto žalobu zamítl.12. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve sporu neměl úspěch a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.13. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Stát má podle výsledku řízení proti procesně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Tyto náklady sestávají ze znalečného, které stát uhradí znalci z rozpočtových prostředků soudu. Jedná se o znalečné za podání znaleckého posudku u jednání před soudem dne 4. 6. 2024 znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, ve výši 3 993 Kč (příprava k jednání 2 hod á 1 000 Kč, účast u jednání 1 hod á 1 000 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestě 6 čtvrthodin á 50 Kč, DPH 693 Kč).

Citovaná ustanovení

§ 269 (262/2006 Sb.)§ 271b (262/2006 Sb.)§ 271u (262/2006 Sb.)§ 62 (373/2011 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.