18 C 125/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou, jež byla soudu doručena dne 30. 1. 2024, včetně jejího doplnění ze dne 9. 5. 2024, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 447, 34 Kč s příslušenstvím. Nárok byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 9. 12. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Sjednaný úvěrový rámec činil 19 000 Kč a žalovaný se ho zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci. Dále žalobkyně uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 56 259 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč, s tím, že jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající ze smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 10. 2023. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval. Žalobkyně vůči žalovanému ke dni sepsání žaloby evidovala pohledávku ve výši 19 447,34 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 16 084,14 Kč, poplatků ve výši 363,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 400 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným úrokem ke dni sepsání žaloby ve výši 2 319,02 Kč, úrok ve výši 26,28% ročně od 24. 10. 2023 do zaplacení z částky 21 841,37 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným ke dni sepsání žaloby ve výši 16 084,14 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 667,24 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla přípisem ze dne 23. 4. 2024 vyzvána, aby soudu ve lhůtě 10 dnů písemně sdělila, jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení) žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku. K takto doplněným tvrzením označila a případně předložila listinné důkazy.3. Ze smlouvy o kreditní kartě , právnická osoba, č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 12. 2019, na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 19 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 % a roční procentní sazbou nákladů 38,26 %. Dále bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, s tím, že je svobodný, bydlí u rodičů, dosáhl základního vzdělání, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč od března roku 2018 v Pekárně na růžku, s tím, že příjem ostatních členů domácnosti je 26 000 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a dosáhl středoškolského vzdělání.4. Dopisem ze dne 23. 10. 2023 odeslaným dne 24. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že dlužná částka činila k tomuto dni 20 937,26 Kč. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 11. 2023.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 56 259 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč.6. Soud má za to, že smlouva o úvěru uzavřena mezi účastníky je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za zásadní považuje soud vydání rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na shora uvedené tedy soud má za to, že neplatnost smlouvy na základě porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní a soud je k ní povinen přihlížet i přes absenci námitky žalovaného a jeho celkovou pasivitu v řízení. Soud se tedy zabýval i tím, že žalobkyně v dostatečné míře zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a zda z učiněných zjištění, učinila správné závěry.7. V daném případě soud shledal, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, když žalobkyně vycházela tolika s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného a spokojila se s tvrzením, že jeho příjem je ze zaměstnání, a to ve výši 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení a na energie. Dle soudu tak příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.9. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2 991 a násl. o. z.). Z žalobkyní předložených důkazů je soudu zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 9. 12. 2019 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal částku ve výši 56 259 Kč, a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč, k čemuž doložila výpis čerpání splátek a úhrad. Soud tedy žalovaného zavázal k úhradě částky ve výši 8 459,57 Kč.10. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci poměr jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V nyní projednávané věci soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.