18 C 345/2023-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 15. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pevné výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dne 22. 6. 2020, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 9. 8. 2021. Ze strany žalovaného byla uhrazena pouze částka ve výši 1 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno doporučeně. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzvána také předžalobní výzvou odeslanou doporučeně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z úvěrové smlouvy sjednané mezi účastníky [číslo] ze dne 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč za úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Celá dlužná částka 18 000 Kč měla být uhrazena formou 60 týdenních splátek po 300 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou ve společnosti [právnická osoba] a pobírá čistou mzdu ve výši 18 000 Kč měsíčně. Dále byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 9 950 Kč, z toho 4 050 Kč činí výdaj na bydlení a energie a 4 000 Kč činí výdaj na jídlo, dopravu a osobní náklady. Dále bylo ze žádosti o úvěr zjištěno, že žalovaný je svobodný, se základním vzděláním a bydlí v nájmu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mj. pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že současně obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 18 400 Kč. Z podacího lístku bylo zjištěno, že byla odeslaná doporučeně na adresu bydliště dne 23. 6. 2023. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 151,30 Kč nejpozději do 14. 10. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 2. 10. 2023. 4. Žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 6. 2020 hotově peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázala vrátit se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr uhradil pouze 1 600 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak svá tvrzení nikterak nedoložila. 6. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaná již žalobkyni uhradil částku 8 400 Kč, a proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč za dobu od 9. 7. 2023 do zaplacení, když žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, předanou k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023 vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.