18 C 357/2023-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi původní věřitelkou , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 23. 11. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, . Původní věřitelka na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč v 53 týdenních splátkách nejpozději do 29. 11. 2007. Žalovaná částka se skládala z půjčky ve výši 16 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 620 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka byla postoupena nejprve smlouvou ze dne 19. 6. 2015 na , zahraniční právnická osoba, a následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, když žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 18 odst. 2 Nařízení EU č. 1215/2012, neboť jak Česká republika, v níž má žalovaný bydliště, tak Maltská republika, v níž sídlí žalobkyně, jsou členy Evropské unie. V souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, pak postupoval soud v řízení podle českých právních předpisů. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval v souladu s § 87 odst. 1 téhož zákona české právo, když smlouva, z níž nárok uplatněný žalobou vyplývá, byla uzavřena dle českého práva.5. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost , právnická osoba, . postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 na společnost , zahraniční právnická osoba, pohledávku za žalovaným ve výši 16 620 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , číslo, . Tutéž pohledávku pak , zahraniční právnická osoba, postoupila smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Uvedená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 23. 11. 2006. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, . žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Půjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč v 53 týdenních splátkách po 512 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy, tj. 30. 11. 2006. Při 53 týdenních splátkách tak měla být celá půjčka splacena 29. 11. 2007. V článku 5 smluvních podmínek bylo sjednáno, že jakékoli zaplacené splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplné úhradě na jistinu půjčky. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu ve výši 16 620 Kč předžalobní výzvou odeslanou dne 11. 9. 2023.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne 23. 11. 2006 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, na jejímž základě původní věřitelka předala žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem stanoveným v pevné částce 11 136 Kč označeným jako souhrnný poplatek vrátit ve sjednaných 53 týdenních splátkách splatných od 30. 11. 2006. Poslední splátka tak byla splatná 29. 11. 2007. Pohledávka byla v souladu § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 postoupena nejprve na společnost , zahraniční právnická osoba, a následně na žalobkyni. V době postoupení pohledávky na žalobkyni činil dluh ze smlouvy o půjčce 16 620 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši až za dobu po postoupení pohledávky. Protože žalovaný se dostal do prodlení nejpozději v listopadu 2007, posoudil soud nárok na úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že i v tomto směru je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 256 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč a s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu, z toho vypočtené náhrady 21 % DPH ve výši 252 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.