18 C 360/2023-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 13 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 21. 6. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal kromě částky 10 000 Kč uhradit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2023 soud neučinil žádný skutkový závěr, když smlouva, kterou měla uzavřít společnost , právnická osoba, a žalovaný není žalovaným podepsána a to ani elektronicky. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023 a realizační smlouvě o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2023 (akceptované postupníkem dne 30. 5. 2023) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Dle seznamu postoupení pohledávek byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným.5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na účet. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč splatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nepředložila žádné důkazy.6. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel částku 10 000 Kč, neuhradil ničeho, a proto byl zavázán k vrácení částky 10 000 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 44 % z celkových nákladů řízení, tj. 991 Kč, když celé náklady řízení by činily 2 252 Kč. Tyto sestávají z částky 900 Kč za 3 úkony odměna advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály à 100 Kč, částka 189 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.