18 C 75/2024-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručeným soudu dne 15. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 314,04 Kč s příslušenstvím. Banka a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které, se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, . Poté banka a žalovaný uzavřeli dne 10. 8. 2020 dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách ke shora citované smlouvě na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokoretní úvěr , Anonymizováno, s povoleným limitem 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však neplnil své smluvní závazky řádně a včas, a proto právní předchudkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 21. 2023. Společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (původní věřitel) a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným s datem úplaty dne 18. 9. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 6. 10. 2023. Žalovaný na dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil dále ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 10. 8. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru , Anonymizováno, mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. Banka zavázala poskytnout žalovanému kontokoretní úvěr , Anonymizováno, s povoleným limitem 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit.5. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaná byla od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2020 zaměstnána na dobu určitou jako , anonymizováno, s čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 73 197 Kč, tj. 24 399 Kč měsíčně, počet vyživovaných dětí 0 a nebyly ji prováděny žádné srážky ze mzdy.6. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný načerpal úvěr ve výši 8 514,04 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila společnosti , Anonymizováno, pohledávku za žalovaným, která byla identifikována v seznamu postupovaných pohledávek číslem smlouvy. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 bylo žalovanému odesláno doporučeně dne 26. 9. 2023.8. Z výzvy k plnění ze dne 6. 10. 2023, odeslané žalovanému doporučeně, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 563,85 Kč do 7 dnů od odeslání této předžalobní výzvy.9. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 514,04 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, jednoho roku s čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 73 197 Kč, tj. 24 399 Kč měsíčně, počet vyživovaných dětí 0 a nebyly ji prováděny žádné srážky ze mzdy. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla ke dni 12. 9. 2023 postoupena společností , právnická osoba, . žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně.10. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy, kromě potvrzení příjmu od zaměstnavatele. Zkoumání výdajová stránka žalovaného však zcela absentuje.11. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 514,04 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které již poskytl. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, a proto byl zavázán k vrácení částky 8 514,04 Kč.12. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 676 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 314,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.