21 C 157/2024-61 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně (dále také jen „věřitel“ nebo „poskytovatel úvěru“) se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. 014304090R, podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na bankovní účet č. , tel. číslo, . Žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru, žalobkyně proto dlužnou částku ze smlouvy prohlásila za splatnou dopisem odeslaným žalovanému doporučenou poštou. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z předschváleného limitu generovaného na základě dlouhodobého hodnocení kreditních a debetních obratů na běžném a spořícím účtu žalovaného. Takto vystupoval do výpočtu platební kapacity příjem ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem činila , částka, . Pohyby na účtu žalovaného nevykazovaly nestandardní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko. Dosud žalovaný zaplatil částku , částka, . Na výzvu žalobkyně, učiněnou před podáním žaloby, žalovaný nereagoval ani neplnil.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti (v závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel):Žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši , částka, s dobou splácení 96 měsíců. V žádosti byl uveden příjem žalovaného , částka, a výdaje bez splátek úvěrů , částka, měsíčně a na splátky úvěrů , částka, měsíčně (žádost o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , č. 014304090R, záznam o podpisu klienta). Žalobkyně proto poskytla žalovanému informace o úvěru (předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru). Žalobkyně následně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronického bankovnictví smlouvu č. 014304090R dne , datum, , ve které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, . Pevná úroková sazba byla sjednána na 15,20 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96měsíčních splátkách po , částka, . První splátka byla splatná , datum, a poslední , datum, (smlouva o úvěru č. 014304090R). Další podmínky smlouvy byly upraveny v obchodních podmínkách a sazebníku (obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, sazebník ČSOB pro fyzické osoby – občany účinný od , datum, ). Žalobkyně ověřila, že žalovaný splácel v době uzavírání smlouvy se žalobkyní dalších 5 existujících závazků. Měsíční celková splátka na tyto závazky činila , částka, a nesplacená jistina , částka, (informace z , právnická osoba, ).Příjmy a výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z transakcí na jeho běžném účtu (výpis z běžného účtu č. , tel. číslo, – přijaté platby, výpis z běžného účtu, tel. číslo, – všechny transakce). Dne , datum, byla na tento účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši , částka, (výpis z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, ). Žalovaný splatil 9 splátek v nepravidelné výši. Celkem na splátkách zaplatil , částka, (přehled plateb). Žalobkyně vedla úvěr na účtu číslo , č. účtu, (výpis z účtu 2022/1 a historie úvěru). Žalobkyně pak opakovaně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky úvěru (poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, včetně dodejky, opakovaná výzva k zaplacení dluhu - 2. výzva, výzva k zaplacení dluhu – 1. výzva a 1. upomínka). Žalobkyně následně oznámila žalovanému, že využívá svého práva a prohlašuje k , datum, všechny pohledávky z úvěru č. 014304090R za splatné a zamezuje mu další čerpání prostředků z úvěrových účtů (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a dodejka). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby v písemné upomínce zaslané žalovanému prostřednictvím pošty (oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , poštovní podací arch).Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:Žalobkyně (jako úvěrující) se smlouvou zavázala, že úvěrovanému (žalovanému) poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Účastníci tak uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)]. Smlouvu uzavřeli prostřednictvím elektronického bankovnictví, tedy písemná forma byla zachována (§ 562 odst. 1 o. z.).Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, ]. Bylo tedy povinností soudu posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, ).Žalobkyně v řízení prokázala, že vycházela pouze z údajů o výši příjmu a výdajích žalovaného, které zjistila z transakcí na účtu. Výdaje pak podle transakcí určila žalobkyně sama na částku , částka, . Žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši , částka, na splátky jiných půjček a další výdaje ve výši , částka, , aniž by konkrétně uvedl, o jaké výdaje se jedná. Soud přitom zohlednil, že se jednalo o tzv. „předschválený“ úvěr, tedy úvěr, který žalobkyně sama nabídla, ačkoli měl žalovaný 5 existujících závazků. Jestliže žalovaný v době sjednávání této úvěrové smlouvy splácel měsíčně jiným známým věřitelům , částka, , tak navýšení této splátky o splátku nového úvěru , částka, , by již znamenalo, že více než 1/3 jeho příjmu (, částka, ) je určena na splácení dluhů. Dle soudu pouhý matematický výpočet z údajů na jednom účtu žalovaného dostačující není. Žalobkyně nijak neověřila, zda využitím předschváleného úvěru se žalovaný tímto dalším závazkem nedostane do tzv. dluhové pasti. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného důkladně.Důsledkem porušení této povinnosti je (absolutní) neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že „[…] poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (, částka, , částka, ) v měsíčních splátkách (nové době splatnosti), neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, tedy 3 dnů od právní moci rozsudku § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)]. Ohledně prokázání této skutečnosti leží důkazní břemeno na žalobkyni, nikoli na žalovaném, a to v souladu s pravidly dělení důkazního břemene. Soud proto stanovil novou dobu splatnosti nikoli jednorázově, ale ve splátkách.Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný a ke svým současným majetkovým poměrům se nevyjádřil. Výši měsíčních splátek určil obdobně podle splátek sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.Nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny pak žalobkyni náleží teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nové době splatnosti stanovené soudem v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.Výši úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení rozsudku, tj. od okamžiku prodlení s plněním až do zaplacení, určil soud podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 202/2005).Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 36,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudníh