22 C 147/2024-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčně, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, , což bylo žalovanému sděleno, současně byl žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně. Dlužná částka se skládá z jistiny , částka, , smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty 0,1 % denně od , datum, do , datum, ve výši , částka, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, poskytla žalobkyně, jako úvěrující, žalovanému jako úvěrovanému částku , částka, platbou ze dne , datum, na účet vedený na jméno žalovaného, č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období únor – duben 2023, dle kterých jsou příjmy žalovaného tvořeny především bezhotovostními vklady, nelze spolehlivě určit, jaké jsou výdaje žalovaného na bydlení a další pravidelné výdaje.Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, jelikož její závěr o úvěruschopnosti žalovaného učiněný z výpisů z účtu žalovaného nebyl dostatečný.Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel částku , částka, a neuhradil ničeho, byl proto zavázán k vrácení částky , částka, . Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části zamítnuta s ohledem na shora uvedené.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .