24 C 120/2023-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10 958 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 561,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 665,65 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 958 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 18,9 % ročně z částky 10 958 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela s žalovanou dne 25. 11. 2021 smlouvu o účtu č. , hodnota, a dne 8. 1. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč, a to za úrok 18,9 % ročně. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit, v případě překročení jej byla povinna vyrovnat. Žalovaná limit překročila, nevyrovnala, což znamenalo závažné porušení smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobce převedl pohledávku dne 1. 7. 2022 na evidenční účet a vyzval žalovanou k úhradě celé částky. Na základě smlouvy ze dne 27. 10. 2022 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem byla s účinností ke dni 1. 11. 2022 pohledávka, která činila ke dni postoupení 12 185,30 Kč, postoupena na žalobce.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 25. 11. 2021 a Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 8. 1. 2022 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru s možností přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, do částky 10 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu činí 10 656 Kč. Smlouvou ze dne 31. 10. 2022 uzavřenou mezi , právnická osoba, ., a žalobcem bylo prokázáno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru za žalovanou na žalobce (poř. č. , hodnota, ). Výzvu k plnění ze dne 20. 3. 2023 odeslal žalobce žalované dne 21. 3. 2023.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil Smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 8. 1. 2022 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Předložená listina – Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 23. 11. 2017 se týká , jméno FO, , nikoliv žalované, tedy zcela jiné osoby. Za řádné prověření schopnosti dlužníka splácet úvěr nelze považovat ani výpisy z běžného účtu za období předcházející poskytnutí úvěru, neboť z nich nelze v potřebném rozsahu dovodit, zda a v jaké výši žalovaná hradila náklady spojené s bydlením, zaměstnáním a ostatními potřebami. Žádost o poskytnutí úvěru ze dne 25. 11. 2021 obsahuje pouze ničím nepodložený údaj o příjmu žalované ve výši 14 000 Kč a o nájemném ve výši 3 000 Kč měsíčně.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté částky spočívající v zůstatku na účtu, který činí mínus 10 656 Kč, nikoliv mínus 10 958 Kč, a proto soud co do částky 302 Kč žalobu zamítl. Výzva k úhradě byla žalované doručena do její dispozice dne 8. 7. 2022, splatnost nastala dne 8. 7. 2022, do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaná dostala dne 10. 7. 2022. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou