24 C 273/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 9 341,95 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 9 341,95 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 341,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 763,75 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a částku 831,43 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 18. 8. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“), IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na jejím základě žalovaná při podpisu smlouvy převzala finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s jistinou také kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek ve výši 8 592 Kč. Celkem se žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadala na den 18. 10. 2022. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku ve výši 1 827,99 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobce.2. Žalobce a jeho zástupce se z nařízeného jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne 18. 8. 2021, bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 14 splátkách po 1 328 Kč, celkem tedy částku 18 592 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 2. 2023 a přílohou (čl. 13, poř. č. , hodnota, ) postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Výzvu k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 odeslal zástupce žalobce žalované dne 29. 5. 2023.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 18. 8. 2021 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vzniklo žalobci právo na vrácení jistiny (popř. nevrácené části poskytnuté jistiny), a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč dosud nevrácenou částku ve výši 8 172,01 Kč (10 000 Kč – 1 827,50 Kč). Žalovaná na svou obranu neuvedla žádné skutečnosti o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaná byla schopna jistinu vrátit bez zbytečného odkladu poté, co byla žalovaná požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vrácení poskytnuté částky doručená do dispozice žalované – odeslaní výzvy neprokazuje bez dalšího její doručení do dispozice adresáta) doručením žaloby dne 21. 12. 2023. Žalovaná byla povinna plnit prvního dne poté, tj. 22. 12. 2023 (§ 1958 o. z.). Následujícího dne, tedy dnem 23. 12. 2023, se žalovaná dostala do prodlen