24 C 299/2023-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 23 9. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 74 803,33 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 74 803,33 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že dne 5. 4. 2022 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v měsíčních splátkách po 3 461 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 2. 2023. Žalovaný ani přes výzvy splátky nehradil, a proto žalobce úvěr zesplatnil. Žalobce uhradil 10 splátek po 3 461 Kč, celkem 34 610 Kč.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Žalovaný u jednání uvedl, že je si vědom toho, že smlouvu uzavřel, že v té době měl více úvěrů a že žalovanou částkou nedisponuje a je schopen dluh splácet max. po 5 000 Kč měsíčně.4. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 4. 2022 a detaily pohybu - platba převodem uvnitř banky ze dne 6. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž částka ve výši 26 272 Kč byla vyplacena žalovanému, částka ve výši 41 728 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2022 a částka ve výši 12 000 Kč byla započtena na náklady žalobce za vyřízení úvěru. Upomínkou ze dne 20. 2. 2023, odeslanou téhož dne, upomínkou ze dne 5. 3. 2023, odeslanou téhož dne, a předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2023, odeslanou téhož dne, byly žalovanému zaslány výzvy k úhradě dlužné částky. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci celkem 34 610 Kč.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).9. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 5. 4. 2022 jako neplatnou.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 68 000 Kč (80 000 Kč mínus náklady poskytovatele ve výši 12 000 Kč). Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 33 390 Kč (68 000 Kč – 34 610 Kč) vyhověl. Žalovaný tvrdil, že je schopen dluh splácet po 5 000 Kč měsíčně, a proto soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému k úhradě dlužné jistiny splátky.11. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 413,33 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 74 803,33 Kč od 23. 9.2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.12. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání řádného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.14. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek. Podle položky 1 sazebníku činí poplatek 3 741 Kč. V rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zaplaceno 2 993 Kč, zbývá doplatit 748 Kč.