24 C 318/2023-17 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 13 954,33 Kč, úrok 21,55 % ročně z pohledávky 13 954,33 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení z částky 13 954,33 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a částku 300 Kč. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 28. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet žalované a zbytek částky ve výši 2 500 Kč převedl na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci celkem částku ve výši 37 500 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 500 Kč, splatných vždy každého 25. dne v měsíci, počínaje 20. 12. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Žalovaná u jednání uvedla, že si u žalobce vzala úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že na její účet byla převedena částka ve výši 27 500 Kč, zbytek částky ve výši 2 500 Kč byla převedena na zprostředkovatele jako provize. Na úvěr uhradila celkem částku 34 697 Kč. Když se pokoušela komunikovat s žalobcem, kolik ještě dluží, nikdy se nedočkala žádné odpovědi. Maximálně jí bylo emailem sděleno, že veškeré informace jsou na příslušných internetových stránkách, na těchto však nikdy nebyly vidět provedené platby.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne 28. 11. 2021 a potvrzením o provedené transakci ze dne 29. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž na účet žalované zaslal částku ve výši 27 500 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 29. 11.2021 bylo zjištěno, že v listině jsou uvedeny příjmy a výdaje spotřebitele, a to jako příjem žalované je uvedena částka 21 500 Kč, na straně výdajů je uveden úvěr ve výši 3 486 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 4 931 Kč, životní minimum ve výši 6 320 Kč a nezabavitelná částka ve výši 7 326 Kč. Ze mzdového lístku žalovaného vyplývá, že její čistá mzda v měsíci 8/2021 činila 22 216 Kč, v měsíci 9/2021 činila 22 222 Kč a v měsíci 10/2021 činila 22 008 Kč. Z výpisu transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobci za období od listopadu 2021 do července 2023 celkem částku 34 697 Kč.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).9. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 28. 11. 2021 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Ničím neověřené výdaje vycházející z normativních nákladů na bydlení či životního minima nejsou řádným posouzením schopnosti žalované úvěr splácet.10. Bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 27 500 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení této částky (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Za situace, že žalovaná žalobci poskytnutou částku vrátila, soud žalobu zamítl.11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.12. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek. Podle položky 1 sazebníku činí poplatek 1 000 Kč. V rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zaplaceno 800 Kč, zbývá doplatit 200 Kč.