24 C 322/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 40 674,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 112,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 658,45 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 762,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 23,28 % ročně z částky 20 762,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále částku 82 168,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 547,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 538,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 44 691,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 24,36 % ročně z částky 44 691,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 30. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru , tel. číslo, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 49 686 Kč formou 18 měsíčních splátek po 2 761 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla s účinností od 16. 12. 2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 55 043,92 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 19. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru , tel. číslo, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Peníze žalovaná v den uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala vrátit i s poplatky celkem částku ve výši 106 783 Kč formou 24 měsíčních splátek po 4 450 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla s účinností od 16. 12. 2022 pohledávka, která ke dni postoupení bez příslušenství činila 115 820,40 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 2.2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že byla ve špatné finanční situaci, úvěr nebyla schopná splácet. Bydlí u kamarádky, má tři děti a pobírá pouze rodičovský příspěvek a příspěvek na děti ve výši celkem 14 000 Kč. Dluh je schopna splácet po 500 Kč měsíčně.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou dne 30. 11. 2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 49 686 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 761 Kč a poslední splátkou ve výši 2 749 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou dne 19. 8. 2020 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 106 783 Kč v 24 měsíčních plátkách po 4 450 Kč a poslední splátkou ve výši 4 433 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy č. 1, str. 1, uzavřenou dne 14. 12. 2022 bylo prokázáno, že na žalobce byly postoupeny pohledávky za žalovanou z výše uvedených úvěrů. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 bylo žalované odesláno dne 13. 1. 2023 a výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 byla odeslána dne 2. 6. 2023. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na úvěrovou smlouvu č. , tel. číslo, částku 6 750 Kč a na úvěrovou smlouvu č. , tel. číslo, částku 20 399,60 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnuté úvěry, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2020 a ze dne 19. 8. 2020 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatné.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 15 250 Kč (22 000 Kč – 6 750 Kč) a ve výši 28 600,40 Kč (49 000 Kč – 23 399,60 Kč) vyhověl. Žalovaná uvedla, že je schopna dluh splácet po 500 Kč měsíčně. Soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil, s přihlédnutím k možnostem žalované (která pečuje o tři děti a její př