24 C 356/2023-19 — Okresní soud v Karviné

Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 12 440 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 274,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 441,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 548,31 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,12 % ročně z částky z částky 9 548,31 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 28. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit i s poplatky formou 60 týdenních splátek po 304 Kč počínaje dnem 4. 2. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla s účinností od 1. 6. 2023 pohledávka se všemi právy s ní spojenými postoupena na žalobce.2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný potvrdil, že uzavřel smlouvu o úvěru na částku ve výši 10 000 Kč. Popřel, že by mu byla zaslána výzva k plnění nebo oznámeno postoupení pohledávky.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, uzavřenou dne 28. 1. 2022 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce – , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 18 240 Kč v 60 týdenních plátkách po 304 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalobcem dne 1. 6. 2023, včetně přílohy, bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 bylo žalovanému odesláno téhož dne. Výzva k plnění ze dne 29. 9. 2023 byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023. Z žalobcem poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 5 800 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 28. 1. 2022 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Žalobce nepředložil důkazy prokazující, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené v kartě zákazníka byly ověřeny.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 4 200 Kč (10 000 Kč – 5 800 Kč) vyhověl. Tvrzení o možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný neposkytl, a proto soud dovodil, že žalovaný byl schopen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byla žaloba doručena žalovanému dne 16. 1. 2024, a to za situace, že nebyla žalobcem prokázána dřívější výzva k vrácení dlužné částky, doručená do dispozice žalovaného. Žalovaný byl ve smyslu § 1958 občanského zákoníku povinen dlužnou částku vrátit prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán, následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 18. 1. 2024, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní