24 C 43/2023-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 303 535,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 534,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 028,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 303 535,80 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 13,7 % ročně z částky 299 611,80 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že předchůdce žalobce (, IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 2. 7. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě které poskytl žalované jednorázově převodem na běžný účet úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná opakovaně byla v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto předchůdce žalobce úvěr ke dni 18. 1. 2021 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou, která činila ke dni postoupení 332 098,51 Kč, byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2022.2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet/Expres půjčka/ ze dne 2. 7. 2020 a výpisem z úvěrového účtu č. 2020/1 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované dne 2. 7. 2020 částku ve výši 300 000 Kč. Z platební historie vyplynulo, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku 9 665,73 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 19. 7. 2022 byla prokázáno, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou (poř. č. , hodnota, ). Výzvou ze dne 15. 11. 2022, odeslanou 16. 11. 2022, vyzval žalobce žalovanou k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru do 30. 11. 2022.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 2. 7. 2020 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Listina – Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 1. 9. 2023, kterou žalobce soudu předložil, obsahuje obecná tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, nepodává však žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného a svou podstatou se jedná o tvrzení žalobce, která měla být obsažena v žalobě a ke kterým měly být navrženy důkazy k jejich prokázání. Za řádné prověření schopnosti dlužníka splácet úvěr nelze považovat ani výpisy z běžného účtu č. 6/2020, neboť z něj nelze v potřebném rozsahu dovodit, zda a v jaké výši žalovaná hradila náklady spojené s bydlením, zaměstnáním a ostatními potřebami.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 290 334,27 Kč (300 000 Kč – 9 665,73 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná neposkytla, a proto soud dovodil, že žalovaná byla schopna vrátit (za situace, že nebyla žalobcem prokázána dřívější výzva k vrácení dlužné částky, jež by byla doručena žalované – odeslání výzvy na adresu žalované, neprokazuje samo o sobě doručení do její dispozice) dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byla žaloba soudem doručena žalované do sféry jejího vlivu dne 21. 6. 2022. Za tohoto stavu byla žalovaná ve smyslu § 1958 občanského zákoníku povinna dlužnou č