26 C 87/2024-16 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 2. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 330 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 17. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet úrok každý měsíc, splácení jistiny bylo ponechána na jeho vůli. Úvěr byl zesplatněn žalobkyní ke dni 20. 7. 2023 pro prodlení žalovaného se splácením úvěru. Částka 1 330 Kč představuje smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 3. 2023, fotokopie občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalovaného, potvrzení o platbě ze dne 7. 8. 2023, zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 79058 ze dne 17. 7. 2023, výplatních lístků žalovaného za červenec, srpen a září 2022, výpisů z účtu č. , č. účtu, za červenec, srpen a září 2022 a předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru do výše 20 000 Kč. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 17. 3. 2023 žalobkyně poukázala na účet č. , č. účtu, (který ve smlouvě o úvěru žalovaný označil jako svůj běžný účet) částku 10 000 Kč, přičemž variabilní symbol platby byl shodný s rodným číslem žalovaného. Z výplatních lístků žalovaného byla zjištěna výše jeho čisté mzdy: 29 154 Kč za červenec 2022, 30 824 Kč za srpen 2022 a 28 673 Kč za září 2022. Název zaměstnavatele není z těchto listin patrný. Z výpisů z běžného účtu žalovaného nemohl soud učinit žádná zjištění, jelikož tyto dokumenty jsou chráněny heslem, které žalobkyně soudu přes jeho výzvu nesdělila. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 1. 11. 2023, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Smlouva o spotřebitelském úvěru sice nebyla sjednána v písemné formě, jelikož předložený formulář smlouvy neobsahuje podpis žalovaného, ale soud má za to, že skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, což bylo potvrzeno skutečností, že žalobkyně disponuje naskenovaným občanským průkazem žalovaného a výplatními lístky žalovaného a výpisy z jeho bankovního účtu. Žalovaný nedoložil smluvní ujednání mezi účastníky v odlišném znění, než předložila žalobkyně, soud tak nemá důvody pochybovat o tom, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena v tom znění, jak jej předložila žalobkyně. Úvěr byl žalovanému řádně poskytnut.7. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně dle soudu nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného zjišťovala z výplatních lístků, avšak několik měsíců již neaktuálních. Smlouva byla uzavřena v březnu 2023, výplatní lístky se však týkají období od července do září 2022. Pravidelné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní zkoumány zřejmě vůbec. Žalobkyně předložila soudu výpisy z běžného účtu žalovaného, které však byly chráněny heslem a nebylo možno z nich ničeho zjistit a pokud žalobkyně přes výzvu soudu nesdělila heslo ani nepředložila tyto dokumenty v odblokované podobě, je otázku, zda vůbec do těchto výpisů nahlížela a činila z nich určitá zjištění.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 10 000 Kč a žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 10 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, tj. 58 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 7 298 Kč (včetně úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), tj. 42 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 16 % nákladů řízení (58-42). Celkové náklady řízení žalobkyně dle soudu činí 2 252 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle § 14b advokátního tarifu za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 300 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, jelikož žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává i u zdejšího soudu větší množství žalob se stejným skutkovým základem, tj. o úhradu nedoplatku spotřebitelských úvěrů. Žaloby se vyznačují vysokým stupněm shodnosti textu a dle soudu se jedná o žaloby formulářové. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní upomínky žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 360 Kč, tj. 16 % z částky 2 252 Kč.