27 C 120/2024-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 87 605,16 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 18. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 50 185 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 842 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 6. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 28 895 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 63 475,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 493,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 106,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 20,94 % ročně z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 5. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 14 449 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 391 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 23 586 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 6 863 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 530,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,08 % ročně z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 1. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 48 500 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 2 917 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 7. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 70 233 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 17 267 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 993,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 496,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,57 % ročně z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Pohledávky byly ke dni 27. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 3x smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, 3x zákaznické karty, 3x přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, rozsudku na čl. 23 – 25 spisu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 6. 2021 mezi , právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 50 185 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 842 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 6. 2023. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 28 895 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 12. 2020 mezi , právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 14 449 Kč v 78 týdenních splátkách po 391 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2022. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 23 586 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 1. 2020 mezi , právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 48 500 Kč v 30 měsíčních splátkách po 2 917 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 7. 2022. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 70 233 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena s účinky ke dni 29. 7. 2023 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 3 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částky 42 000 Kč, 16 000 Kč a 39 000 Kč, celkem tedy 97 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice měla vyžádat po žalovaném doklady k jeho příjmové a výdajové stránce, tyto však soudu předloženy nebyly. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalovaného a jeho náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, D