27 C 205/2023-85 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2023 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 102 505,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi její předchůdkyní [právnická osoba] s.r.o. a žalovanou byla dne 5. 3. 2022 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na základě níž poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 28. 6. 2023 za splatný. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady: dlužné jistiny ve výši 97 065,90 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 3 564,68 Kč a dlužné pojistné ve výši 375 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek: 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za březen 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za duben 2023, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za květen 2023. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, úvěrové zprávy, dodatku č. 1, potvrzení o prověření úvěryschopnosti, podacích archů na čl. 25 a 26 spisu, potvrzení na čl. 27, potvrzení o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, dopisu na čl. 32 a 33, úvěrových podmínek, výpisu z účtu na čl. 46-51. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy [číslo] ze dne 5. 3. 2022 soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně označená jako Zonky, společnost [právnická osoba] a žalovaná elektronicky uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem 2 000 Kč za poskytnutí úvěru a 10,99% úrokem v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 1 408 kč splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 4. 2022. V elektronicky uzavřeném dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 29. 3. 2022 si strany sjednaly pojištění neschopnosti žalované splácet s měsíční úhradou za pojištění 125 Kč. Z potvrzení žalobkyně o prověření úvěryschopnosti žalované z 25. 7. 2023 soud zjistil, že má hlavní příjem 19 500 Kč ze zaměstnání (zaměstnavatel není uveden), vedlejší příjem 10 000 Kč, žije s partnerem a má 2 děti. Hlavní příjem byl ověřen z bankovního výpisu a činil 17 585 Kč, vedlejší příjem ověřován nebyl. Dále byla žalovaná ověřována v bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Dle úvěrových registrů měla žalovaná další 4 osobní úvěry a kontokorent ve zbývající výši 177 728 Kč (měsíční splátka 2 570 Kč), 12 663 Kč (měsíční splátka 1 541 Kč), 4 610 Kč (měsíční splátka 452 Kč), 22 992 Kč (měsíční splátka 3 280 Kč) a 6 150 Kč (kontokorent). Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že dne 11. 11. 2021 byla žalované vyplacena z ÚP krajská pobočka [obec] částka 10 000 Kč, dne 10. 12. 2021 od [právnická osoba] Czech rep. částka 11 058 Kč, dne 13. 12. 2021 z ÚP krajská pobočka [obec] částka 12 260 Kč, dne 10. 1. 2022 od [právnická osoba] Czech rep. částka 17 709 Kč, dne 11. 1. 2022 z ÚP krajská pobočka [obec] částka 12 260 Kč, dne 10. 2. 2022 od [právnická osoba] Czech rep. částka 17 585 Kč a dne 11. 2. 2022 z ÚP krajská pobočka [obec] částka 10 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet žalované byla dne 5. 3. 2023 převedena částka 100 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud na úvěr uhradila částku 18 430 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2021, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 102 505,58 Kč do 10 dnů. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 29. 6. 2023 na 2 adresy uvedené ve smlouvě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovaná obdržela částku 100 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice při uzavírání úvěrové smlouvy uváděla, že výše její mzdy je 19 500 Kč a vedlejší příjem 10 000 kč, ale žalobkyně toto tvrzení žádnou listinou prokazující pravdivost tvrzení žalované nedoložila, když z předloženého výpisu z účtu tato výše příjmu ze zaměstnání a ani jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvnímu vztahu u úvěru při sjednaných 120 měsíčních splátkách, tedy době trvání smluvního vztahu nejméně 10 let nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky, což by např. u pracovní smlouvy na dobu určitou bylo značně nejisté. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva či jiný titul bydlení, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat, a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností i v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, nezkouma