27 C 23/2024-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 75 009,01 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 29. 9. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalované revolvingový úvěr s rámcem do 150 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , číslo, prohlásil ke dni 28. 2. 2023 za splatný. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, úrok 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 724 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 265 Kč a úrok z prodlení ve výši 312,53 Kč. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21. 3. 2023 částku 85 205,91 Kč a skládala se z:- nesplacené jistiny ve výši 74 420,21 Kč,- nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 8 254,58 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 74 420,21 Kč v sazbě 22,68 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 6.8.2022 do 1.2.2023, tj. do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2023,- nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 342,32 Kč,- z nesplacené smluvní pokuty ve výši 588,80 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. K jednání nařízenému na den 22. 4. 2024 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to žádosti, akceptace žádosti, platební historie úvěrového účtu, odstoupení od smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, potvrzení o provedení úplaty, předžalobní výzvy včetně podacího archu.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 29. 9. 2015 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaná jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku 4 500 Kč na účet č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu soud zjistil, že tento účet se ve výpisu objevuje se jménem žalované a že na tento účet věřitel dne 19. 8. 2022 zaslal částku 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 17. 9. 2022. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prověřování úvěryschopnosti žalované. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná dosud vyčerpala částku 154 886,56 Kč a uhradila částku 158 790 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 16. 3. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, uzavřela postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze č. 1 se mj. nachází i pohledávka za žalovanou. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne 29. 9. 2015 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník). Předchůdce žalobkyně na základě ní poskytl žalované postupně částku 154 886,56 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalované, tedy její příjmovou a výdajovou stránku, když k tomuto nepředložila žádné důkazy, proto soud posoudil dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. smlouvu jako neplatnou, a nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 9 a násl. zákona č. 145/2010 Sb., resp. dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Soud dospěl k závěru, že na straně žalované ke dni rozhodnutí soudu žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť celková žalovanou vyčerpaná částka činí 154 886,56 Kč, a žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku v celkové výši 158 790 Kč, tudíž žalovaná přeplatila 3 903,44 Kč. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch, když žaloba byla vůči ní v plném rozsahu zamítnuta, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalované s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul o nich soud tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.