27 C 251/2023-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 35 445 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 17. 5. 2023 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, tedy účet určený žalovaným a to dne 22. 5. 2023, čímž došlo k čerpání Peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu Smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté Peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v Žádosti, jako CELKOVÁ CENA ÚVĚRU v částce ve výši 40 000 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobcem a žalovaným dohodnuta na den 20. 6. 2023. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr dopisem ze dne 24. 8. 2023 zesplatněn. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32 046 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 798 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 27 248 Kč. Žalobce zesplatnil úvěr ke dni 24. 8.2023, kdy zesplatněná část jistiny činila 27 248 Kč, dluh na splátkách ke Dni zesplatnění činil 4 798 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 046 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 2 752 Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 27 248 Kč + 2 752 Kč, což v součtu činí na jistině 30 000 Kč a na úrocích 2 046 Kč. Kdy výše uvedené vyplývá z přiložené Bonity smlouvy (dále i jen„ Bonita smlouvy“) a způsobu umoření úvěru pro smlouvu [číslo] označené žalovaným jako„ Smlouva [číslo]“ (dále i jen„ Tabulka umoření“), kdy ze způsobu umoření je zřejmé, že na jistinu nebyla ke Dni zesplatnění úvěru umořena částka 30 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, potvrzení banky o provedení úhrad, verifikační platby, upomínky, zesplatnění včetně podacího lístku, potvrzení ČP, čestného prohlášení, bonity, tabulky umoření, předžalobní výzvy včetně podacího archu, listin na čl. 20-23. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky dne 17. 5. 2023, když žalovaný jako akceptaci smlouvy uhradil 1 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč s tím, že částka ve výši 2 500 Kč bude žalobkyní převedena v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi, a zbytek na účet č. [bankovní účet] uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu 30 000 kč a úroky, celkem částku 40 000 Kč, v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 6. 2023. Strany si v čl. IV. smlouvy sjednaly, že úvěr se stane splatným (dále i jen„ Neuhrazený zůstatek úvěru“) v důsledku porušení povinnosti Zákazníka dle Smlouvy o úvěru tím, že Zákazník je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy Poskytovatel odeslal Zákazníkovi Oznámení o zesplatnění úvěru. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 22. 5. 2023 žalobkyní zaslána pod [variabilní symbol] částka 27 500 Kč. Z prohlášení matky žalovaného ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný bydlí u ní v družstevním bytě a přispívá na bydlení částkou 7 000 Kč. Z evidenčního listu bytu na jméno [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný je přihlášen v bytě své matky jako další ze 4 spolubydlících. Celková měsíční platba za byt činí 5 449 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2023 soud zjistil, že příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] činil za tento měsíc 36 653 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za duben 2023 soud zjistil, že příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] činil za tento měsíc 38 160 Kč. Žalovaný nemá záznam ani v rejstříku REPI, ani v insolvenčním rejstříku. Žalovaný v Posouzení úvěryschopnosti zákazníka uvedl, že má další splátky na úvěry ve výši 5 000 Kč a že nemá žádné vyživovací povinnosti. Z dopisu ze dne 24. 8. 2023 soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně úvěr k tomuto dni zesplatnila. Z podacího lístku soud zjistil, že tento dopis byl téhož dne odeslán na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru zaslala žalovanému na jeho účet částku 27 500 Kč, nikoliv celou částku 30 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě jako jistina úvěru. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Zbylá částka 2 500 Kč byla zaslána jako odměna osobě odlišné od žalovaného. Soud má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si k posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžádala výplatní pásky za měsíce březen a duben 2023 a čestné prohlášení jeho matky a bydlení žalovaného a výdajích na ně. Žalobkyně však blížeji nezkoumala příjmovou stránku žalovaného, tedy zejm. zda tento má u zaměstnavatele pracovní poměr na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládané délce smluvního vztahu na dobu přesahující 2 roky mělo nepochybně na řádné posouzení úvěryschopnosti žalovaného značný vliv. Žalobkyně rovněž dostatečně podrobně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně sice předložila čestné prohlášení matky žalovaného, že bydlí u ní a přispívá na bydlení částkou 7 000 Kč, ale již se podrobněji nezabývala dalšími výdaji žalovaného, když podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jeho prohlášením v zákaznické kartě, že činí 5 000 Kč. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotře