27 C 253/2023-44 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 55 947 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , anonymizováno, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 14 220 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 3. 7. 2020. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 13. 2. 2020. Žalovaná uhradila pouze 6 750 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 3. 7. 2020 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 16 483,05 Kč a na souhrnném poplatku 10 986,95 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 7 621,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 141,77 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 29. 1. 2022. Dále společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 22. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , anonymizováno, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 22 333 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 873 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 5. 2020. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 13. 2. 2020. Žalovaná uhradila pouze 23 856 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 15. 5. 2020 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 17 702,89 Kč a na souhrnném poplatku 10 774,11 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 8 884,39 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 3 029,16 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 29. 1. 2022. Pohledávky byly ke dni 28. 1. 2022 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila k jednání se bez omluvy nedostavila.3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o zápůjčce, 2x přehledu plateb, 2x zákaznické karty, rozsudku na čl. 35-37 spisu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 8. 2019 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 14 220 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 3. 7. 2020. Z karty zákazníka ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije v nájmu s partnerem, vyživuje 4 osoby, má příjem 7 600 Kč a další příjem 5 472 Kč, další příjem domácnosti činí 32 000 Kč a na jiné dluhy u věřitele platí splátky 1 800 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 000 Kč. Při sepsání karty předložila výměr a 2 výplatní pásky. Tyto listiny soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o zápůjčce č. , anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 3. 2019 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 22 333 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 873 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 5. 2020. Z karty zákazníka ze dne 22. 3. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije v nájmu s partnerem, vyživuje 5 osob, má příjem 7 600 Kč a další příjem 4 035 Kč, další příjem domácnosti činí 38 000 Kč a na jiné dluhy u věřitele platí splátky 2 000 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 500 Kč. Při sepsání karty předložila výměr. Tato listina soudu předložena nebyla. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi společností , právnická osoba, . postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru a zápůjčky, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o zápůjčce předala žalované částku 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání obou smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice měla vyžádat doklady o příjmech žalované, tyto však soudu nepředložila, a nijak nezkoumala výdajovou stránku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala další náklady žalované, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jejím prohlášením v zákaznické kartě, že tyto činí celkem 1 800 Kč, resp. 2 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bo