27 C 28/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 10. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 797 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 3. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, ve znění dodatku ze dne 4. 11. 2022, na základě níž poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 432 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a úrok z prodlení.2. V podání doručeném soudu dne 12. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Po revizi žalovaných částek žalobkyně soudu sděluje, že si tímto dovoluje upravit svůj žalobní návrh, a to co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty. Žalobkyně tímto bere svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 2 532 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 432 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 16 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení v usnesení ze dne 14. 2. 2023 zastavil. Ve zbylé části pak soud žalobu projednal.3. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil.4. K jednání nařízenému na den 18. 6. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.5. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, 2x výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, předžalobní výzvy včetně podacího archu, upomínky.6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč v hotovosti. Dodatkem ze dne 4. 11. 2022 byla částka navýšena na 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 61 dnů, tedy do 3. 1. 2023. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Z výpisů z účtu soud zjistil, že společnost zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě dne 3. 11. 2022 částku 8 000 Kč a dne 4. 11. 2022 částku 8 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, . Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prověřování úvěryschopnosti žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný dosud uhradil na dluh částku 0 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Ze společného prohlášení postupitele a postupníka ze dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla i ve zbylé části podána důvodně jen částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 3. 11. 2022 a 4. 11. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník). Předchůdce žalobkyně na základě ní poskytl žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu do 3. 1. 2023. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh nějakou částku Kč. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, když k tomuto nepředložila žádné důkazy, proto soud nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 a násl. zákona č. 257/2016 Sb.. Protože předmětem řízení zůstala po částečném zpětvzetí žaloby již jen jistina ve výši 16 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení, soud v řízení již nadále jen posuzoval, zdali žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v této výši. Soud dospěl k závěru, že aktuální výše bezdůvodného obohacení činí 16 000 Kč, tedy nevrácená jistina, a proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 999,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.9. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, ze její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku a v rozsahu částečného zatavení řízení. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 72 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 28 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 44 %. Náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 44 % z 2 252 Kč činí 990,88 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni.