27 C 29/2024-55 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2023 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 35 910,99 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 6. 1. 2011 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 3. 2012. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 30. 8. 2011. Žalovaná uhradila pouze 8 868,71 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 1. 3. 2012 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině půjčky 12 258,17 Kč a na souhrnném poplatku 8 249,12 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 9 859,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 3 774,01 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 27. 2. 2016. Dále společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 17. 12. 2010 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 7 524 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 279 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 2. 2012. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 30. 8. 2011. Žalovaná uhradila pouze 5 803,82 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 10. 2. 2012 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině půjčky 6 407,95 Kč a na souhrnném poplatku 4 312,23 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 720,82 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok z prodlení i ode dne 27. 2. 2016. Dále společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 11. 9. 2010 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 248 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 5. 11. 2011. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 30. 8. 2011. Žalovaná uhradila pouze 10 004,47 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 5. 11. 2011 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině půjčky 2 799,56 Kč a na souhrnném poplatku 1 883,96 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 625,76 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok z prodlení i ode dne 27. 2. 2016. Pohledávky byly ke dni 26. 2. 2016 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a z jednání se nijak neomluvila.3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 3x smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, 3x oznámení o postoupení včetně podacího archu, listin na čl. 29 – 31 spisu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 1. 2011 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 3. 2012. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná uhradila na tuto půjčku částku 5 803,82 Kč. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 12. 2010 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 7 524 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 279 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 2. 2012. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 9. 2010 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 248 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 5. 11. 2011. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 2. 2016 mezi společností , právnická osoba, postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 3 uzavřených smluv o úvěru předala žalované částku 15 000 Kč, 9 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Smlouvy o půjčce ze dne 17. 12. 2010 a 11. 9. 2010 byly uzavřeny ještě před účinností zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, proto u nich původní věřitel nemusel ze zákona přezkoumávat úvěryschopnost, a soud tyto smlouvy hodnotí jako platné. Žalovaná netvrdila, že by dluh na těchto dvou úvěrových smlouvách řádně a včas uhradila, proto jí vznikla povinnost dluh uhradit. Jelikož je žalovaná v prodlení, soud uložil žalované uhradit nejne dlužné částky, ale i kapitalizované úroky z prodlení do 26. 2. 2016 a úroky z prodlení i od 27. 2. 2016, tedy částku 14 441 Kč s 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 720,18 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a částku 6 309,28 Kč s 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 4 683,52 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Soud však má za to, že smlouvu o půjčce ze dne 6. 1. 2011 je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel půjčky prověřovala s odbornou péčí podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele půjčku řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů uváděných žalovanou v kartě zákazníka a ani nijak blíže nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalované a žádné další důkazy ani přes poučení soudu k prokázání řádného prověření úvěryschopnosti žalované nepředložila. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 657 a násl. občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsud