27 C 311/2023-48 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 128 694,52 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 19. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s úroky a s pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách. Protože úvěr řádně a včas nesplácel, původní věřitel úvěr předčasně zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 3. 2023 k úhradě dluhu. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 7 311 Kč. Dluh na jistině činí 39 283,47 Kč, na přirostlých úrocích 5 589,84 Kč, na poplatcích 897 Kč a na smluvní pokutě 11 453,48 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s úroky a s pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách. Protože úvěr řádně a včas nesplácel, původní věřitel úvěr předčasně zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 3. 2023 k úhradě dluhu. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 23 982 Kč. Dluh na jistině činí 48 149,99 Kč, na přirostlých úrocích 7 983,61 Kč, na poplatcích 1 260 Kč a na smluvní pokutě 14 077,13 Kč. Pohledávky byly ke dni 29. 6. 2023 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o úvěru, 2x oznámení o zesplatnění, 2x transakční historie, 2x pojištění schopnosti splácet, 2x dokladu o vyplacení částky, společného prohlášení o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, předžalobní výzvy včetně podacího archu, listin na čl. 21 – 34 spisu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 9. 2022 mezi , právnická osoba, . a žalovaným. Žalovanému byl bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Z výpisu z účtu soud zjistil, že věřitel zaslal na účet žalovaného dne 19. 9. 2022 pod VS , var. symbol, částku 40 000 Kč. Z Hodnocení klienta ze dne 19. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 22 400 Kč, výdaje klienta (životní minimum) 4 620 Kč, splátky u věřitele 3 006 Kč, bydlení 4 032 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí sám v pronájmu. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 7 311 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 5. 2022 mezi , právnická osoba, . a žalovaným. Žalovanému byl bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Z výpisu z účtu soud zjistil, že věřitel zaslal na účet žalovaného dne 16. 5. 2022 pod VS , var. symbol, částku 50 000 Kč Z Hodnocení klienta ze dne 16. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 19 000 Kč, výdaje klienta (životní minimum) 4 520 Kč, splátky u věřitele 0 Kč, bydlení 3 570 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí sám v pronájmu. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 23 982 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 6. 2023 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částku 40 000 Kč a 50 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice měla vyžádat po žalovaném doklady k jeho příjmové a výdajové stránce, tyto však soudu předloženy nebyly. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalovaného a jeho náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí