27 C 49/2024-68 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2023 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 80 446,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 4. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 48 měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 3. 5. 2023 za okamžitě splatný. Žalovaný tak nadále žalobkyni dluží částku ve výši 80 446,33 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 78 596,33 Kč a poplatky ve výši 1 850 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 6 981,485 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 696,58 Kč a smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky i od 21. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 18. 6. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, obchodních podmínek, výpisu z úvěrového účtu, předžalobní upomínky včetně podacího archu, 4x výzvy, předsmluvních informací, žádosti, pojištění, podpisu klienta, výpisu z běžného účtu, změny zasílací adresy, úvěryschopnosti, CBCB, vyhodnocení, zesplatnění včetně obálky.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 9,8 % p.a. a poplatky v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 057 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 8. 2022. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně soud zjistil, že v měsíci květnu přišla z účtu žalovaného vedeného u ČSOB a.s. dne 9. 5. 2022 částka 1 500 Kč, dne 10. 5. 2022 částka 1 000 Kč, dne 13. 5. 2022 částka 50 000 Kč, dne 20. 5. 2022 částka 50 000 Kč, dne 25. 5. 2022 částka 1 000 Kč a dne 30. 5. 2022 částky 1 500 Kč a 2 800 Kč a v měsíci červnu dne 3. 6. 2022 částka 50 000 Kč, dne 7. 6. 2022 částka 5 000 Kč, dne 15. 6. 2022 částka 10 000 Kč, dne 16. 6. 2022 částka 13 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 2 478,92 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 3. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálního dluhu ve výši 18 834,07 Kč do 21. 6. 2023, jinak následujícím dnem dojde k zesplatnění celého úvěru. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému dne 4. 5. 2023 a žalobkyni vrácen dne 12. 5. 2023 zpět z důvodu, že je žalovaný na uvedené adrese neznámý. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.13. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal částku 80 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit kreditní i debetní obraty na jeho účtu, avšak tyto blížeji nezkoumala. Není doložena pracovní smlouva žalovaného, není zřejmé, zda byl zaměstnán na dobu neurčitou či určitou, což je nepochybně důležitá skutečnost vzhledem k tomu, že smluvní vztah z úvěru měl trvat nejméně 4 roky. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalovaného více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala podrobněji příjmy ani výdaje, zejm. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek, když z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný si bral i další úvěry. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle