28 C 251/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 216 489 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 792,41 Kč, zákonného úroku z částky 216 489,93 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 207 490,33 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 5 976,60 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru , kterou dne 21. 2. 2023 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 201 364 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku , právnická osoba, . Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 23. 12. 2023 zesplatnila, dopisem ze dne 23.12.2023, ve kterém byl rovněž žalovaný vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 27. 2. 2024 se společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ,, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které postupitel uzavřel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy. Pohledávky jsou postupovány jednorázově ke dni 1. 3. 2024. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným (označeným rodným číslem), číslo účtu , Anonymizováno, . V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 13. 3. 2024, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán téhož dne, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient si sjednali, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 201 364 Kč, z toho částka 1 984 Kč je účelově vázána na uhrazení kontokorentu na účtu č. , č. účtu, , a žalovaný se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 10. 11. 2031 v měsíčních splátkách po 3 717 Kč spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovanému byl úvěr v celé sjednané výši poskytnut.6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že příjem žalovaného jako žadatele o úvěr byl pracovníkem banky zkontrolován na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u , právnická osoba, . a výdaje žalovaného byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), neboť žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výši výdajů 0 Kč. Z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalovaného.7. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 k uhrazení pohledávky č. , hodnota, , ve lhůtě do 14. 5. 2024. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 29. 4. 2024.8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.9. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí vě věci žádné právně relevantní skutečnosti.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 201 364 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že prá