21 C 236/2025-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 45 788,70 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7202074878 dne 13. 2. 2022. Úvěrový rámec byl později navýšen na 73 000 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaná načerpala částku 132 808 Kč a zaplatila částku 125 495,25 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované podle své metodiky, lustrovala žalovanou v dostupných veřejných registrech. Žalovaná hradila na smlouvu po dobu přes dva a půl roku, nepochybně tak byla schopna úvěr splácet. Na výzvu před podáním žaloby nijak žalovaná nereagovala. V doplnění žaloby upřesnila žalobkyně, že žalovaná čerpala dne 15. 02. 2022 částku ve výši 47 015 Kč na zaplacení zboží u prodejce Internet , právnická osoba, ., a to zboží Galaxy Z Fold3 5G, 12GB/256 GB, Black. Dne 2. 12. 2023 čerpala částku 6 975 Kč u prodejce iMobily. Převodem hotovosti na účet žalovaná čerpala úvěr takto:A prostřednictvím virtuální platební karty vydané žalované dne 10. 4. 2022 čerpala žalovaná úvěr následovně:2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti: Ze smlouvy označené jako Šikovný účet č. 7202074878 bylo zjištěno, že smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovanou. Žalovaná uvedla svůj čistý hlavní měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, čistý vedlejší měsíční příjem 15 000 Kč, tedy celkový měsíční příjem 35 000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 47 015 Kč, s roční sazbou 26,28 % a výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Pojištění nebylo sjednáno. Dále se ve smlouvě dohodly, že úvěr ve výši 47 015 Kč bude žalovaná čerpat na úhradu zboží Galaxy Z Fold3 5G, 12GB/256GB, Black u prodejce/zprostředkovatele společnosti Internet , právnická osoba, . , adresa, 015 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách po 2 462 Kč měsíčně. Celková částka splatná spotřebitelem/žalovanou činila 59 088 Kč. Datum podpisu uzavření smlouvy byl uveden 13. 2. 2022 a žalovaná jako klientka smlouvu podepsala kódem 843053. Další podmínky smlouvy byly upraveny v úvěrových podmínkách (Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, platné od 1. 8. 2021, Pravidla programu Premia, informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, informační dokument o pojistném k produktu pojištění schopni splácet k úvěru, rámcová pojistná smlouva).4. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti hodnotila příjem žalované ve výši 15 000 Kč z podnikání a měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč a dále lustrovala žalovanou dne 13. 2. 2022 v externích registrech/SOLUS (Karta klienta). Žalovaná měla ke dni 31. 12. 2021 4 existující úvěry (Úvěrová zpráva). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjišťuje maximální limit splátky (MLS) jako část, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do jejíž výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Pro výpočet , jméno FO, ke smlouvě číslo 7202074878 vycházela žalobkyně z příjmu klienta ve výši 35 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti 11 000 Kč, po odečtení splátek i jiným společnostem. Vycházela tedy z MLS domácnosti ve výši 10 419 Kč (Ověření bonity MLS).5. Z listiny označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala jistinu úvěru ve výši 81 518,99 Kč a 51 289,01 Kč (tj. 132 808 Kč) a na úvěr zaplatila celkem částku 125 455,25 Kč.6. Z výzvy ke splacení celého úvěru bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala žalovanou k zaplacení závazků vyplývajících z úvěru číslo 202074878 v dopise ze dne 9. 10. 2024.Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v písemné upomínce ze dne 6. 3. 2025 Kč k zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy č. 7202074878, kterou žalované odeslal prostřednictvím pošty (Předžalobní výzva k plnění, podací arch).7. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:8. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V dané věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru.13. Smlouva byla uzavřena v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).14. Žalovaná smlouvu podepsala číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].15. Z úřední povinnosti se dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).16. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že ověřil dosavadní platební morálku žalované v dostupných registrech. Vycházel z údajů, které žalovaná uvedla při sjednávání spotřebitelského úvěru. Výdaje ani příjmy, které žalovaná sdělila, však ověřeny nebyly. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Smlouva je tedy absolutně neplatná. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.17. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 7 312,75 Kč (tj. 132 808 Kč – 125 495,25 Kč). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.20. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).